3 případy policejního komisaře Pobudy (Jiří Slavíček)

Sabotáž cyklistického závodu, loupežná vražda a případ otravy – to vše bude řešit komisař Pobuda ve svém rajónu v pražských Holešovicích na konci devatenáctého století.

Spisovatel Jiří Slavíček je pražským a letenským patriotem. V jeho tvorbě najdeme romány a povídky z období padesátých a šedesátých let, humoristické romány, knížky pro děti a také detektivky. V nich se zaměřuje na pro nás dnes idylické období konce 19. století, období velkých stavebních i technologických změn po pražské Jubilejní výstavě v roce 1891, ale také stále ještě relativní pohody, kdy se lidé v neděli procházeli po letenských sadech, pánové se zdravili ukloněním nebo smeknutím klobouku a po vycházce odpočívali v zahradní restauraci u sklenice oroseného rezavého moku. S tím vším ale kontrastují chudinské oblasti jako dolní Holešovice nebo Na Františku, kam i policisté chodí za tmy večer a zásadně ozbrojeni.

Jiří Slavíček (narozen 1942) stvořil pro své historické detektivky postavu komisaře Franze Xavera Pobudy, který je na svůj svěřený revír Holešovice-Bubny a Letná patřičně pyšný. Je zastáncem technického pokroku, ale také je mu trochu smutno, když vidí, jak některá místa či slavné domy berou díky tomu za své. Ve svém rajónu má rád pořádek, i když ví, že v něm musí trpět i části, kde žije spodina a kde snadno může dojít k nějakému zločinu. K ruce má dva pomocníky – koncipistu Nebeského, nadšeného Sokola a praktikanta Rybičku, neméně nadšeného „velocipedistu“.

Autor obdržel v roce 2016 Cenu Jiřího Marka za román Zločin v lázních Karlsbad, ve kterém komisař Pobuda na krátký čas přesídlil z Prahy do Karlových Varů. O stejnou cenu se ucházel další rok se třemi případy komisaře Pobudy (3x C. k. policejní komisař Pobuda – příběhy Případ amerikánské nevěsty, Případ administrátora daně potravní a Případ ze sadů korunního prince Rudolfa) a uchází se o ní i letos s novou várkou tří případů.

Nejprve se podíváme do roku 1893. V Případu velocipedisty bude komisař Pobuda se svými dvěma podřízenými vyšetřovat nešťastný pád na cyklistickém závodu, který skončil smrtí závodníka. Vypadá to, že jedna z překážek byla poškozena úmyslně. Chtěl někdo opravdu závodníka zabít? A byla nastražena přímo na onoho nešťastníka, nebo měl být cílem někdo jiný? A z jakého důvodu?

Příběh z počátků cyklistiky v tehdejším Rakousku-Uhersku jistě zaujme nejednoho vyznavače toho dnes extrémně populárního sportu. Zároveň je tak trochu o tom, že už tehdy chodila spravedlnost občas dost podivnými oklikami.

Další příběh – Případ zlatnice Galipetrové – se odehrává o dva roky později. Na Starém Městě dojde k brutální loupežné vraždě zlatnice, která neměla zrovna valnou pověst. Policejní prezident zuří, že se stále nedaří dopadnout vraha (nebo vrahy) a nabádá všechny své podřízené policejní komisaře k větší aktivitě. Komisař Pobuda, že se nedomnívá, že by mohl najít vraha ve „své“ dělnické čtvrti, nicméně neponechává nic náhodě, což brzy přinese své výsledky.

Poslední příběh této knižní trilogie nese název Případ zeleného brouka. Manželka letenského fotografa byla nalezena po týdnu ve svém bytě mrtvá. Bylo zjištěno, že byla otrávena a její manžel je od té doby nezvěstný. Otrávil ji on? Nebo došlo k otravě nešťastnou náhodou? A kde vlastně fotograf je?

Je ovšem těžké určit, ve kterém roce se příběh odehrává. Už loni jsem psal, že je škoda, že nezpochybnitelnou historickou hodnotu trilogie sráží nedbalá redakční práce, díky které se na pulty knihkupectví dostala kniha plná překlepů a nesrovnalostí v logice a návaznosti. Oproti tomu se nová trojice příběhů čte mnohem lépe, a v prvních dvou příbězích jsem žádné logické nebo časové nesrovnalosti nenašel. Díky zřejmě lepší redakční práci pro mě tak byly nové příběhy zpočátku příjemným překvapením.

To už tak docela neplatí o posledním případu. Neřešil bych ani tak, že v jedné scéně dojde k záměně postavy praktikanta Rybičky za koncipienta Nebeského (o kterém víme z předchozích stran, že je byl zrovna někde úplně jinde), ale horší je to s počítáním. Jeden příklad za všechny – zemřelé manželce fotografa je padesát pět let a měla se narodit se v roce 1848. Tím pádem by se příběh odehrával v roce 1903, ale přitom je v tom samém odstavci uvedeno, že se její o dost mladší manžel narodil v roce 1865 a má mu být 33 let. To by pak ale musel být děj zasazen do roku 1898…

Je škoda, že v knize tentokrát chybí seznam tehdejších ulic a továren s uvedením jejich dnešních názvů nebo stavů, jako tomu bylo v předchozí trojici. Určitě alespoň mapa tehdejších Holešovic a Letné by se při všech těch názvech ulic a částí města hodila. Hlavně mimopražskému čtenáři nebo i těm, kteří tuto část města neznají a ve všech těch místopisných názvech by se lépe orientovali.

Stejně jako v té předcházející čtenář musí vycítit a ocenit autorovu fundovanost ohledně oné doby. V knize je zejména v prologu a na začátku prvního příběhu znát autorovo opojení poklidnou dobou na konci 19. století, kterým čtenáře snadno nakazí, takže možná autorovi odpustí, že se na prvních padesáti či šedesáti stránkách vlastně nic moc neděje a bude jim stačit líčení tehdejších zvyklostí o nedělním odpoledni nebo běžné policejní úřednické rutiny. Bude to platit zejména o čtenářích, kteří se o tuto dobu zajímají nebo mají rádi tento typ historických detektivek a s autorovou tvorbou se v tomto svazku setkávají poprvé.

Případy jsou navíc seřazeny velmi dobře, kdy každý je o něco zajímavější než ten předcházející. Po prvním případu velocipedisty, kdy není dlouho jasné, jestli vůbec k nějakému zločinu došlo, se dostáváme k vyšetřování klasické loupežné vraždy a pátrání po ukradených klenotech, až k záhadnému případu, jakým jedem se oběť vlastně otrávila a kde se nachází její manžel. Tady jsem byl dokonce dost zvědavý, jak to dopadne a rozuzlení mě nezklamalo, ale příjemně překvapilo.

Nová trojice případů komisaře F. X. Pobudy má tedy opět jistou historickou hodnotu pro ty, kteří zmíněné pražské čtvrti dobře znají, případně se v nich narodili či v nich stále žijí. Nebo mají rádi historii a zejména období, ve kterém se příběhy odehrávají. Po detektivní stránce jsou nové případy lepší a zajímavější než ty předcházející. V téhle kombinaci bude pro Vás jistě výlet do doby, která byla stále ještě poměrně poklidná, docela příjemnou relaxací.

 

Text: Jiří Slavíček (2017)
Vydáno: Motto ve společnosti Albatros Media a. s. (2017)
496 stran

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.