Policejní kapitán Jesse Rosenberg jde do penze. Těsně předtím mu ale někdo nasadí do hlavy, že svůj první velký případ vyřešil špatně. Údajná chyba stará dvacet let Jessemu nedá spát, a tak se pouští do šťourání…
Ten někdo, kdo zasel semínko pochybností, je novinářka Stepahnie Mailerová. Má prý důkazy. Ale než je může předložit, tak zmizí. Malé přímořské městečko Orphea v okrese Hamptons se tak po 20 letech opět probouzí do policejního vyšetřování s tím, že snad tentokrát bude letní festival probíhat v klidu…
Objem Dickerova románu slibuje košatý příběh. A tím opravdu je. Však tu také nabízí záhadu v záhadě – aby kapitán Rosenberg s parťákem a místní inspektorkou zjistili, kdo má prsty ve zmizení Stephanie, musí najít tu chybu ve starém případu. V retrospektivách se tedy vracíme do léta roku 1994, kdy byla vyvražděna rodina orpheského starosty.
Kromě vyprávění z pohledu Jesseho, parťáka Dereka a inspektorky Anny příběh nabobtnává ještě o další osoby, které s vyšetřováním zdánlivě nesouvisejí, nebo jen okrajově. Vy ale víte, že autor určitě má nějaký důvod, proč je přibral, musíte mu jen důvěřovat. Kvůli tolika postavám je ale čím dál obtížnější udržet si přehled ve všech lžích a motivech…
Nevýhoda toho, když máte víc vypravěčů, je v tom, že si k žádnému neuděláte nějakou vazbu. Jde sice fandit Jessemu, protože to on táhne celé vyšetřování, může to ale být málo. Síla románu tak tkví v jeho nepředvídatelnosti a míře, s jakou vám případ zamotá hlavu. Budete v ní mít takovou spoustu informací, až se vám bude kouřit z uší ve snaze zasadit nové údaje do celkového obrázku a vydumat, co to vůbec znamená.
Dicker tu postupně předkládá hotovou románovou fresku o jednom idylickém lázeňském městečku, úplný ráj na zemi, až tedy na tu čtyřnásobnou vraždu… Čím hlouběji ale kutá, tím podivnější věci vyplouvají, a co se před lety jevilo jako jasný a neprůstřelný případ, teď před užaslými policisty vypadá jako chaotické mraveniště, když do něj píchnete klackem…
Autor je mistr v natahování. Takovou dobu vůbec netušíme, koho vlastně tehdy za vraždy zatkli. Chceme vědět, proč se tehdejší parťáci rozešli ve zlém. Těch otázek je tolik a Dicker vždycky uhne vyprávění jiným směrem, odhalí střípek odjinud, a my málem zapomeneme, na co jsme se to ptali původně. Je to neskutečně frustrující, ale taky vás to nutí pokračovat ve čtení. Záhady osobního života hrdinů tu mají stejné místo jako záhady případu, a na všechny odpovědi bez rozdílu si musíte počkat…
Uprostřed knihy najednou získáte pocit, že se Orphea proměnila v Městečko Twin Peaks, kde jsou snad všichni do něčeho namočení, všechno souvisí se vším a celý svět se zbláznil. Vymotat se z tohohle šíleného zmatku je kumšt, ale naštěstí jde o detektivku, ne o absurdní drama (i když divadelní festival hraje důležitou roli…). Vše musí dávat na konci smysl, aby byl spokojený i ten největší šťoural – což se povedlo znamenitě. Složitě, ale povedlo.
Tudíž: Zmizení Stephanie je ideálním čtivem pro všechny, kteří si rádi moří hlavu složitými příběhy se spoustou postav a zkoušejí být napřed před policií. Kdo se rádi nechávají vodit za nos a překvapovat triky autora – a hlavně pro všechny, kteří zůstali z nějakého důvodu doma a mají spoustu času na tlusté knihy…
Originál: La disparition de Stephanie Mailer, 2018
Překlad: Michala Marková
Vydal: Argo, 2020
585 stran
