Novinář a spisovatel rozebírá čtrnáct skutečných kriminálních případů z pohraničí, které se odehrály v rozmezí téměř třiceti let.
Pohraničí v sobě vždycky mělo cosi zvláštního, tajemného, až zlověstného. Bylo to možná dáno jak hornatou krajinou plnou divokých a neprostupných lesů a skrytých močálů, tak událostmi, které se zde odehrály. Všechno to nebezpečí čtenáře a diváky fascinuje a zajímá už řadu let. Pašování zboží, ilegální přechod státní hranice, falešné hranice, střelba, převaděči, ale i nelehký život v drsné krajině. Většinu z toho v sobě zahrnuje sbírka skutečných kriminálních případů z česko-německého pohraničí z let 1927-1956, jak ji před třemi lety sestavil novinář a spisovatel Emil Hruška (jeho tvorbu jsem krátce představil v recenzi titulu Souřadnice smrti).
Nečekejte ovšem jen další variantu Krále Šumavy či příběhy typu „bestie“ Huberta Pilčíka. Hruškova sbírka není jen o převádění. Jak sám píše na jednom místě knihy, státní hranice se měnila. Ve dvacátých a třicátých letech tu šlo především o pašování nedostatkového zboží, po druhé světové válce a zejména po komunistickém převratu v roce 1948 se objevil nový „byznys“ v podobě převaděčství. Ale i bez toho tu nebyl život jednoduchý, jak dokládá řada příběhů v knize. V třicátých letech se tu život s nikým nemazlil. Žili tu drsní lidé zvyklí tvrdě pracovat, ale pak také ti, co neváhali pro pád desítek korun někomu rozmlátit hlavu sekerou.
Proti zločincům bojovalo především četnictvo, přičemž řada jejich členů přišla poměrně zákeřným způsobem o život, třeba když podcenili lstivost hledaného kriminálníka. Sami se ovšem také pak s podezřelými zrovna moc „nemazlili“. Přesto to byli profesionálové, což musíme ocenit i z dnešního pohledu, uvědomíme-li si absenci všech možných technických vymožeností, které mají k dispozici dnešní kriminalisté.
V recenzi novější Hruškovy knihy Souřadnice smrti jsem se zmínil a autorově zvláštním stylu vyprávění, které se nese jakoby v dobovém jazyku. V této sbírce příběhů to tak markantní není, řada případů je popisována poměrně civilním způsobem. Mám na mysli především příběh politické vraždy německého filozofa Theodora Lessinga (Smrt profesora Lessinga), který do Československa uprchl před rozpínajícím se nacismem ve své vlasti, nebo pátrání po vrazích sestřeleného amerického pilota na sklonku války (Letec a smrt).
Kniha je průřezem různorodých kriminálních případů. Kromě prologu a kapitole pojednávající o jednom ne tak dávném objevu (Kolik je tam neznámých mrtvých?) obsahuje deset hlavních kapitol. Některé kapitoly se věnují jen jednomu případu, jiné obsahují podkapitoly zaměřené na několik případů, které se v daném regionu či době odehrály (Vraždy a Tři Sekery, Tragédie v Pastvinách). Nemusí jít pokaždé jen o brutální loupežnou vraždu (Sekera a opasek), někdy jde o mord vyloženě stupidně provedený (Vražda v serpentinách), ze zoufalství či z chorobné žárlivosti (Případ zoufalé vražedkyně), setkáme se i s jednou rafinovanou sebevraždou. Emil Hruška se také zabývá odvěkou lidskou touhou po krvavých detailech a dokládá to na zmíněném případu vraždy T. Lessinga, který tehdy upadl poměrně rychle v zapomnění, protože jen těžko mohl soupeřit o čtenářskou přízeň s vraždou prostitutky Otýlie Vranské, jejíž rozčtvrcené tělo bylo nalezeno ve dvou kufrech ve vlacích v Bratislavě a Košicích, kam dorazily z Prahy.
Autor knihu opět obohatil dobovými fotografiemi, takže si můžeme udělat představu, jak ti či oni pachatelé nebo oběti vypadaly, případně jak vypadalo místo činu (nebo místo důležité pro děj) tehdy a jak vypadá dnes.
Vraždy v pohraničí jsou zajímavým pohledem do možná pro někoho nehostinné, pro někoho stále tajemné krajiny podél státních hranic. Do krajiny, kde lidé žili, jak uměli. Kde jiní vraždili pro pár korun, další zase z nenávisti, žárlivosti, nebo z poměrně malicherných důvodů. Kde se jiní snažili z blízkosti hranice vytěžit co nejvíce. Po jejich stopách šli profesionálové z řad četníků, později Veřejné bezpečnosti a kriminální služby. Začtěte se do těchto příběhů. Jsem si jistý, že vás mohou zaujmout i když zrovna nepůjde o atraktivní téma převaděčů. Autorova píle při shromažďování faktů si to zaslouží.
Text: Emil Hruška (2018)
Vydáno: Nakladatelství Epocha (2018)
216 stran
