Ve městě Ambře se najdou dvě zavražděná těla. Omšelý detektiv Finch má nový případ. Ale tady nic není, jak má být…
Autor uhrančivých příběhů z fantasy trilogie Anihilace přichází s novým, stejně znepokojivých vesmírem. Z velké části se dá brát jako nový temný fantasy svět, anebo taky noirová detektivka ve velmi divném prostředí.
Ambru před šesti lety zaplavily houbovité bytosti, Šeďáci. Podrobili si obyvatelstvo, zahnali povstalce. Plíživá nadvláda je znát všude, spóry a lišejníky prorůstají vším. Kolaborující lidé se dobrovolně mění v cosi zrůdného, aby mohli donášet novým vůdcům, a uprostřed toho je Finch, chlápek, kterého posadili do policejního křesla, aby plnil rozkazy…
Kombinace detektivky a fantasy už můžeme znát od Lukjaněnka a jeho Kvazi, kde svět ovládli zombie. Ale tam příběh staví na půdorysu našeho světa a je psaný marlowovsky ironicky. Vandermeer je úplně jiné kafe. Svět je tady kompletně nový a vám zabere spoustu pozornosti zorientovat se v něm, pochopit jeho fungování a historii. Anebo se prostě necháte vtáhnout jeho hypnoticky děsivou pórovitou neurčitostí…
Přitom Finch je tu klasický pátrač z noirových detektivek – zasmušilý chlápek v nepřátelském prostředí, co se jen snaží přežít a dělat dobře práci, kterou mu vnutili. Záhadná minulost, ještě záhadnější femme fatale, jeho infikovaný parťák se mu před očima mění v něco slizkého, ale jediné, co Finch chce, je ráno zjistit, že tohle všechno byla jen ošklivá noční můra… No veselé to opravdu není.
Ale četlo se to skvěle. Zlověstná atmosféra strachu, neustálé nebezpečí za každým rohem, jedno tajemství zabalené do dalšího. Do toho najednou zápletka s povstalci a s nimi prvky špionážního románu. Sice takového, který nerespektuje fyzikální zákony, ale stejně. Finch se ocitá uprostřed obrovského průšvihu, který dalece přesahuje vše, co kdy chápal nebo věděl. Není to snad základ každého druhého špionážního thrilleru?
Stejně jako hlavní hrdina chcete vědět, co se to kolem děje. K čemu šeďáci staví věže? Co bude, až je dostaví? Přežije Finch tenhle případ? (Nebo ho pohltí houby tak, že z něj zbude jen pár výtrusnic na zdi?)
Příběh byl uhrančivý, napínavý, fascinující. Jeden z těch, které vás vcucnou a nepustí, a i když se tam děli nehezké věci, stejně je vám líto, že má „jen“ 420 stran, že musí skončit. I když jsem asi ne všechno pochytila a na všechno nedostala odpovědi, bylo čtení Finche zážitkem, který bude ještě dlouho rezonovat…
Originál: Finch, 2009
Překlad: Jakub Němeček
Vydal: Argo, 2020
421 stran
