Sněžná slepota (Ragnar Jónasson)

Mladý policista přijíždí z islandského hlavního města na odlehlý venkov. Bude tam opravdu nuda k uzoufání?

Na Islandu je v roce 2009 hospodářská krize, a tak když téměř dostudovaný policista Ari Arason dostane nabídku práce na dalekém severu, neváhá ani vteřinu. Až teprve po příjezdu, když si plně uvědomí, že je tam vlastně nuda, začne lehounce pochybovat.

Městečko Siglufjodur svírají ze všech stran hory a jeho 1200 obyvatel je tak dost odříznutých od civilizace. Všichni se tam v podstatě znají a k přespolním přistupují s podezřením. Není divu, že Ari trochu bojuje s klaustrofobií – padají na něj hory, pozornost města i věčný sníh, všechno ho to dusí. Ale pak přijde první mrtvola (a bude to ještě horší…).

Dlouho jsem čekala, co se z toho vyklube. Ari je dost netypický hrdina – nejistý mladík bez zkušeností, sám v cizím prostředí. Takže když šéf policie usoudí, že mrtvý spadl ze schodů, že to byla nehoda, Ari nemá autoritu ani žádné páky proti tomu něco dělat.

Mrtvý byl předseda divadelního spolku, a tak se pozornost soustředí na ochotníky – herce, režiséra, scénografa. Zjišťujeme postupně, co každého z nich vedlo k tomu, že skončil v tomhle bohem zapomenutém koutě Islandu. Pak ale dojde k pobodání místní ženy, a to už těžko může někdo odmávnout jako nehodu. Dokonce i šéf policie Tómas připustí, že dvě tragédie za tak krátkou dobu jsou podezřelé, a tak Ari může šťourat do „nehody“ divadelníka. Ari vyšetřuje, a sníh padá…

Tahle zasněžená detektivka mi ze všeho nejvíc připomínala staré dobré Vraždy v Midsomeru. Malá vesnice, uzavřená komunita lidí, ochotnický spolek a váhavý policista – úplně vidím seržanta Troye. Vyměňte místo šílených islandských jmen a názvů ty britské, a málem ani nepoznáte rozdíl. Až na ten fjord, vánici a sněhovou lavinu, která zasype jedinou přístupovou cestu…

Nechápu dost dobře, proč právě tahle islandská detektivka prorazila v zahraničí – je tak normální. Možná že zafungovala právě ta univerzalita zápletky, propletené vztahy mezi obyvateli, které se dají umístit kamkoli, věčný sníh, který jedny dusí, druhé fascinuje… A hrdina, který nemusí být nutně supermachr/alkoholik/hláškující frajer, a vyústění, které se nemusí líbit, ale je mnohem blíž realitě. (Anebo měl Ragnar opravdu dobrého literárního agenta.)

Bylo vskutku zvláštní číst ve třicetistupňových vedrech o lidech, kteří trpí „ohlušujícím tichem padajícího sněhu…“

 

Originál: Snjóblinda, 2015
Překlad: Martina Kašparová
Vydal: XYZ, 2019
277 stran

 

Share Button

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.