Samotář (S. R. White)

Na odlehlém australském venkově dojde k vraždě majitele obchodu. Nad ním je s rukama od krve zadržen neznámý muž. Místní policie ho vezme do vazby a rozjíždí obvyklé úkony. Tenhle případ ale moc obvyklý nebude. Nemají totiž ani motiv, natož vůbec ponětí, co si počít s podezřelým. Ten na posledních 15 let naprosto zmizel ze světa a teď je z něj uzavřený samotář, nezvyklý na lidskou společnost, tím spíš na nějakou konverzaci. Policistce Daně Russoové dá pořádně zabrat dostat z něj kloudnou větu. Ale není to nemožné, zvlášť pro ni – ona má pro podivínské introverty s vlastním tajemstvím pochopení, je totiž jedna z nich…

Kniha svou tajuplnou anotací navnadila na dvojitou záhadu: jednak tajemství okolo samotáře Nathana Whittlera, jednak temnotou okolo hlavní vyšetřovatelky. Bylo jasné, že jejich odhalování bude hlavní náplní celého příběhu, ale nějak jsem nečekala, že napětí bude vycházet především z dialogů ve výslechové místnosti, z interakce mezi Danou a Nathanem. Z toho, jak je pro ni těžké vybalancovat své sympatie s výslechovou strategií, a udržet svá vlastní tajemství pod pokličkou – na stanici se totiž nahrávají všechny hovory. Sama je jen ve své hlavě. Neměl to nakonec Whittler uprostřed lesů přeci jen lepší? A jak to, že do ní tak vidí?

Toužíte tedy znát odpovědi na své otázky, ale jednou z nich náhle je, jestli vůbec nevyrovnaná Russoová tenhle případ zvládne – jestli se nesloží dřív než hlavní podezřelý…

Autor nám tady servíruje důkladnou policejní práci, samou piplačku, čekání na laboratoř atp. Zvláštní věc je, že Dana se sice cítí být outsiderem, ale na stanici kvůli tomu problém nemá, její šéf ji podporuje, lidi jí naslouchají. Skupina pracuje jako tým, doplňují se – prostě normálka. Čekala bych, že bude spíš na okraji společnosti, ale autor touhle cestou nešel. Proč přidělávat nějaké umělé drama dusnem na pracovišti, když Whiteovi stačí budovat napětí kolem případu?

Vzhledem k nemalému objemu knihy jsem byla překvapená, že jde vlastně o komorní příběh, zaměřený hlavně na psychologii. Žádné akční drama, ale pozvolný a metodický průzkum jednoho poustevníka. Čtenář je navíc rozpolcen mezi sympatie k němu a reálnou možností, že je to vlastně vrah. Se zatajeným dechem proto čeká, co přinese mravenčí vyšetřování (i když se výsledku možná i trochu obává).

Samotář je pomalý a pečlivý román o důkladné policejní práci a o křehkých duších lidí, mučených vlastním trápením. Tou piplačkou a důrazem na realismus mi připomněl procedurálky Michaela Connellyho, okořeněné zde rezignací vymírajícího australského maloměsta. Trpěliví čtenáři jsou odměněni hromadou deprese, ze které se budou horko těžko vyhrabávat…

Originál: Hermit, 2020
Překlad: Radka Klimičková
Vydal: Host, 2021
445 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA