Vlastní vinou se mu zhroutil život. Dostane ještě jednu šanci, nicméně bude muset začít od začátku. Sympatický debut o vině a trestu, přežití v přírodě a opravdovém přátelství.
Napadlo vás někdy na procházce v lese, jaké by to bylo, kdybyste v něm museli žít a živit se tím, co vám poskytne? Kdybyste byli odkázáni jen sami na sebe, k snědku byste měli jen to, co byste si natrhali nebo ulovili. Jak a kde byste přečkali noc a jak byste přežili zimu? Do podobných existenčních otázek se dostává hlavní hrdina literárního debutu českého vojáka David Věrného.
Petr Krátký je manažerem velké firmy a konečně se dočkal vytouženého povýšení. S kolegy ho mohutně zapíjí. V té chvíli si neuvědomuje, že se brzy stane exemplárním případem, jak se někomu může zhroutit svět během pouhých pár minut. Po návratu domů, v těžce podnapilém stavu, ztropí své těhotné manželce scénu. Když se ráno probudí, nic si nepamatuje, ale z kocoviny ho rychle probere postel plná krve a zkrvavený nůž u jeho ruky. V obýváku najde svou partnerku s podříznutým hrdlem.
Nejprve se chce sám udat, ale do vězení, kde by se stal terčem homosexuálních spoluvězňů, se mu nechce. Hodlá však za svůj čin nést následky a rozhodne se se životem skončit. Chce to ale udělat na Šumavě, v místech, kde jako kluk trávil prázdniny se svým dědou. Když sem po několika divokých peripetiích dorazí, nenachází k poslednímu kroku kuráž. Po pár hodinách snahy o přežití v (pro něj) divoké přírodě a přemítání, co dál, potkává osamělého dřevorubce Vincenta. Jejich osudy se střetnou a tajemný starousedlík hodlá dát Petrovi šanci na nový život. Ale bude si ji muset zasloužit.
Rodák z Jindřichova Hradce David Věrný (narozen 1978) utekl coby osmnáctiletý mladík do Cizinecké legie, ale dlouho tam nevydržel. Jeho dobrodružná povaha ho poté zavedla do brigády rychlého nasazení a na bojiště v Kuvajtu a Iráku. Po skončení vojenské kariéry prošel několika nadnárodními korporacemi a dodnes pracuje v oblasti obchodu. Není tedy divu, že debut, který odráží jeho vášeň pro dobrodružství a kromě fantazie i vlastní zážitky nebo lásku přírodě, obsahuje řadu postřehů o přežití v „divočině“. Nad nimiž by jistě i proslulý Bear Grylls přinejmenším souhlasně pokyvoval hlavou. A také je pochopitelné, že i jeho hrdina původně zastával manažerskou profesi. Román je také podle autorových slov částečně inspirován americkým filmem Cesta (The Road) z roku 2009.
V první čtvrtině knihy ještě můžeme narazit na začátečnické a poněkud neobratné výrazy, které se ale debutu dají prominout. Mezi nimi, ale i později, pak najdeme naopak řadu trefných a neotřelých přirovnání („tvým největším nepřítelem jsou emoce“, po přečtení celé pasáže pochopíte). V příběhu dost často dojde i na humor. Ten je velmi příjemný a osvěžující, navzdory tomu, že sledujeme vlastně antihrdinu na útěku před spravedlností. Nicméně doporučuji si humor užívat (sám jsem se několikrát zasmál), třeba taková scéna „pomsta vetřelcům“ nemá chybu a trochu připomíná rukopis Quentina Tarantina.
V knize dominují scény přežití na samotě v drsné šumavské přírodě, která nikomu nic nedá zadarmo. Kontrast mezi životem ve městě a v divoké přírodě (v dobrém i zlém) čiší z mnoha stránek knihy. Dobře to vystihuje i obálka, kde jsou na horní polovině obrysy Prahy a na spodní otočený obrázek šumavské přírody.
V románu je řada napínavých scén, jež jsou buď spojeny s popisem Petrova vyzrávání, nebo tvoří dějové odbočky. V těch se autorova pozornost obrací k dalším postavám, hlavně k Vincentovi, který je plný tajemství z minulosti. Scéna, kdy Petra málem odhalí policie, je velmi povedená, podobně jako útěk z nemocnice nebo „krádež kamen“. Zklidňujícím a příjemným prvkem jsou scény „chlapáckého přátelství“. Petr i Vincent postupně odhazují masky a zábrany a jednají na „férovku“. Slovo chlapa pořád ještě něco znamená a pomoc pokaždé nemusí být zištná.
Suma sumárum, autor v podstatě poskládal scény použité v řadě jiných příběhů a slepil je motivem přežití v nehostinné přírodě. První napínavější scéna mi trochu připomněla legendární úvodní scénu filmu Hanebný parchanti. Kromě zmíněné scény „Tarantinovského“ ražení je tu řada motivů, se kterými jste se jistě setkali ve filmech či jiných románech podobného žánru – přežití ryze městského člověka v divočině, jeho postupné zmoudření a uvědomění si skutečných hodnot a radostí života, i sílu přátelství.
Finále románu je i není překvapivé. Pro dost lidí může být, pokud se nechají ošálit nastíněným dějem a nad úvodní zápletkou se pořádně nezamyslí. Pak se můžou plácnout dlaní (no, v tomto případě spíš větví) do čela a uvědomit si, jak to vlastně bylo snadné a jednoduché. Na druhou stranu ale ono překvapivé rozuzlení není zcela vysvětleno, což může být pro leckoho poněkud zarážející. Vysvětlení je v autorově záměru navázat dalším dílem; ostatně celý Petrův příběh měla být původně trilogie. Což je určitě dobrá zpráva (autor má v hlavě náměty a dějové kostry hned několika dalších knih), protože románů, kde příroda a přežití v ní hrají stěžejní roli, u nás moc není. A český krimi thriller potřebuje čerstvý vítr. Třeba i ze šumavských hvozdů.
Text: David Věrný (2023)
Vydáno: Vendeta / DOBROVSKÝ s.r.o. (2023)
336 stran
