Panáček z popela (Zdenka Hamerová)

Zorka se nemůže smířit se smrtí své skoro-babičky. Staré paní už bylo hodně let a infarkt se dal očekávat, je to i závěr koronera. Ale okolnosti jsou divné, a právě ty nedávají Zoře spát…

Babička Ema Zoru hlídala, když byla malá a maminka v práci, a zůstaly si blízké i v dospělosti. Však dělá „babičku“ i Zořinu dítěti. Ale vypadá to, že je v tom sama. Mrtvá stařena evidentně nikoho nezajímá.

Copak sousedku vážně nikdo neměl rád? A proč šla večer jen pantoflích ven na louku? Proč od toho všichni dávají ruce pryč? Je to jen mentalita maloměsta, nebo je v tom něco víc?

I když se na malém městě nic neutají, Ema měla pověst podivínské samotářky, co dokázala mít svá tajemství. A zřejmě je tajila i před Zorou…

Autorka s oblibou píše o obyčejných ženách v neobyčejných situacích. Pomalu kolem Zory vystavuje její příběh, díky kterému ji líp poznáváme, a především čtenářkám bude sympatická – protože se s rozvedenou matkou malého roztěkaného kluka můžou snadno ztotožnit. Hodně řeší svůj komplikovaný život a vztahy s ex, takže „vyšetřování“ neboli šťourání a zvonění na sousedy tu provádí ve svém volném čase, zatímco jí od toho její okolí zrazuje. Obvykle je to proto, že někdo nechce, aby zvědavec na něco přišel. Ale tady je klidně možné, že všichni opravdu přijali verzi o infarktu a Zořina umanutost už jim přijde otravná. Tak kdo má pravdu?

Příběh je spíš románem pro ženy, z malého města, kde se všichni znají, s lehkou detektivní zápletkou. Když nehledáte nic drastického ani dramatického, je tohle ideální čtení.

Vydal: Motto, 2025

265 stran