Noc, kdy zmizela Bea Nesbitová (Joanna Schaffhausen)

Ellery Hathawayová slouží u policie hluboko v massachusettských hvozdech, v naprosté díře. Stanice má celých osm členů, ale Ellie je z nich jediná, kdo si dělá starosti se zmizením tří lidí s odstupem jednoho roku. Pro jejich zmizení totiž existují rozumná zdůvodnění, a v „pocity“ jediné policistky na stanici, že jde o sérii vražd, nikdo nevěří. Ale Ellie o sériových vrazích ví víc, než říká. Je totiž „tou, co přežila…“

obálka knihy Noc, kdy zmizela BeaPřed lety, ještě jako dítě, měla být další obětí vraha. Naštěstí ji včas našel agent FBI Reed Markham, a právě toho Ellery zavolá na pomoc se současným případem. Reedova hvězda však zazářila a zhasla, v podstatě je suspendován. Prosba děvčete, které ho kdysi proslavilo, se ale neodmítá. A tak se vrací Markham, ale taky peklo, o kterém Ellie věřila, že už ho nikdy nezažije.

Tahle knížka je jasný odkaz na skutečné případy únosů dívek, které v uplynulých letech otřásly Amerikou. Příběhy Amandy nebo Jaycee zaměstnaly fantazii spousty spisovatelů. Otázku, jak je zažité hrůzy ovlivnily, co s nimi bude dál atp. od té doby zpracovalo mnoho knih a detektivek (namátkou Panenka, Nejsem mrtvá nebo Dcera někoho jiného…) Nás Evropany zas napadá Natascha Kampusch, zvlášť když sledujeme, jak Ellery omylem pustí film, rekonstruující její vlastní únos, nebo jak se se změněnou totožností snaží uniknout pozornosti médií, bažící po nechutných detailech…

Zpočátku jsem se bála, že se bude autorka vyžívat ve flashbacích do minula, k brutálním scénám mučení pouze pro silné nervy. Naštěstí touhle cestou nešla a k minulosti se vrací jen v náznacích – i tak si uděláte dost děsivý obrázek. Důraz téhle knihy spočívá spíš v přítomnosti – někdo z Woodbury, městečka, kde za poslední čtyři roky Ellie zná většinu obyvatel, představuje hrozbu. Někdo ví, čím si prošla, a myslí si, že je to pořád ještě málo…

Navzdory dojmu z anotace, že půjde o psychothriller o boji s vnitřními i vnějšími démony, Schaffhausen napsala solidní detektivku. Hlavní postavy jsou zajímavé a mají i své nedokonalosti, věříte jim, ale pro jejich odtažitost si k nim asi nenajdete cestu. Nejsympatičtější postavou tak je Elleryin baset Bump. Tahle zvláštní dvojice vyšetřovatelů pátrá na maloměstě po vrahovi, kterým  může být kdokoli. Dokonce máte dlouhou dobu i dva favority. Ptáte se pak, jestli je autorka tak neopatrná, že trousí takové stopy, nebo je za tím nějaký úmysl. Přílišnou očividnost přikládáte tomu, že jde o autorčinu prvotinu, dokud vás ve finále nepřivede v úžas strhujícím a zneklidňujícím střetnutím, které jako by smazalo všechny dřívější pochybnosti a dalo posbírané střípky informací konečně do jasného rámu.

Autorka tak dokázala, že jde téma zachráněné oběti zpracovat i jinak, bez samoúčelných nechutností. Ukazuje taky, jak taková kauza ovlivní i agenty, kteří se k ní dostanou příliš blízko. Zvláštní pouto mezi Ellery a jejím zachráncem bylo tím, co se mi na knize od začátku líbilo nejvíc, ale nevím, jak ho chce autorka vyždímat v chystaném dalším díle. Tenhle měl zůstat sólo. Čtenářům by tak zůstal prostor pro fantazii…

Originál: The Vanishing Season, 2017
Překlad: Roman Lipčík
Vydal: Metafora, 2018
244 stran

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

REKLAMA
REKLAMA

Doporučujeme

CITARNY.CZ
Severské detektivky

www.alpress.cz


www.styl-zivota.cz

CZIN.eu

REKLAMA