Muž bez minulosti (Tim Weaver)

David Raker pátrá po pohřešovaných, ztracených lidech, kteří zmizeli beze stopy nebo nechtějí být nalezeni. Nový případ je ale úplně jiný – najme si ho člověk, který chce, aby našel jeho minulost, kým byl.

Richard se před devíti měsíci probudil na pobřeží Anglie naprosto bez paměti. Neví jistě, jestli je opravdu Richard, neví, kdo je, odkud, prostě vůbec nic. Výzva v devonských novinách nic nepřinesla, policie nic nezjistila. Richard je zoufalý, systém mu nepřidělí nové číslo pojištění, protože už určitě nějaké má, jen neví, jaké – a tak vlastně existuje ve vzduchoprázdnu. David je se svými zkušenostmi v pátrání po dávno odepsaných případech pro Richarda nadějí – i když takovou kauzu bývalý novinář ještě neřešil..

A je to opravdu oříšek – ale kdyby vyšetřovatel neměl od čeho se odpíchnout, těžko by kniha zabrala 400 stran. A tak vás tloušťce navzdory příběh drží díky spisovatelské zručnosti a taky vlastní zvědavosti – chcete nutně vědět, co za tajemství se skrývá ve ztracené paměti osamělého muže, jaké temné hrůzy Raker zase vyhrabe.

Jakkoli jsem byla na zápletku zvědavá, tentokrát mi směry, jakými se vydávala, připadaly obzvlášť za vlasy přitažené. Zlý, moc zlý šéf ochranky, který má všechny pod palcem. Divné městečko s tajemstvím ukrytým za plotem, jako z hororu Stephena Kinga. I když si to autor částečně vyžehlil parádně klaustrofobní částí na zaoceánském parníku, napětím a tak vůbec, stále jsem příběh hltala s podvědomým odstupem, právě kvůli naprosto nereálné zápletce. Jistě, detektivky se točí kolem lidí zahnaných do extrémů výjimečnými okolnostmi, a když autor popustí uzdu fantazii, dějí se věci. Ale nemá mít zápletka alespoň náznakem základ ve skutečném světě?

Ale pochopitelně jsem Tima Weavera ošklivě podcenila. Ztrácela jsem víru v to, že by tenhle složitý galimatyáš mohl někdy dávat smysl, že by z toho autor dokázal vybruslit, aniž by si vypůjčil cokoli z Akt X. Ale Weaver to samozřejmě zvládl, věděl to celou dobu, jen vodil své čtenáře za nos. Nad poslední stránkou tak necítíte jen obvyklou depresi a bezútěšnost nad typicky weaverovským „dobrým koncem,“ ale i zaražený údiv nad tím, jak chytře to bylo vymyšlené.

Originál: I Am Missing, 2017
Překlad: Alžběta Lexová
Vydal: Mystery Press, 2019
463 stran

Share Button

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.