Skloubit rodinu a kariéru jde – a platí to i v případě vládních zabijáků…
Lex se po mateřské (v Británii šest měsíců) vrací zpátky do práce. A hned má zachránit svět a zabít nějakého důležitého Rusa. A k němu se dostane přes jeho ženu, která má malé děti – a Lex tak může využít svou novou roli maminy s kočárem a skamarádit se s ním. Nevyrábějí někde pancéřované kočárky?
Celé mi to dost připomínalo Mr. a Mrs. Smith, kde se Angelina pokouší o normální život. Tady má Lex normálního manžela a dítě, které naprosto zbožňuje. Ale taky ji baví zabíjet lidi a ten maminkovský svět kolem pískoviště ji dost děsí. Sice cítí, že k němu sklouzává, ale rozhodně nechce být jednou z nich. A tak se vrací do práce a tváří se, že se nic nezměnilo, i když ji nalitá prsa vykukují z výstřihu, poporodní kila zpomalují v tělocvičně a malinko se jí přeskupily priority. Opravdová zábava ale přijde ve chvíli, kdy Lex zjistí, že větší výzva než zabít cíl bude infiltrovat se do týmu londýnských supermatek – a držet s nimi krok…
Máma zabiják je báječně nadsazená bondovka, verze „pro ženy“. Všechny ty vychytávky, typické pro špionážní scénáře, jsou tady přenesené do dětské sféry – místo mrtvých schránek fleška v dětském koutku, zbraň ukrytá v plyšákovi, tajné vzkazy na nástěnce školního výboru… Autorka s cynismem ukazuje, že i matky-zabijáci řeší úplně stejné problémy při návratu do práce, (včetně nenávisti kolegy, který za ni zaskakoval a o to hezké místo zase přišel) a že jsou si matky a vrazi v lecčems podobní: musejí zvládat „pozornost k detailům, multitasking a lhostejnost vůči tělesným tekutinám“.
Zábavnou a čtivou prvotinu si obzvlášť užijí čtenářky s dětmi – ty ocení všechny narážky na to, že mateřství je vlastně válečný stav, nekončící boj. Špionážní prostředí už je jen taková třešinka na dortu…
Originál: Killing it, 2018
Překlad: Kristýna Kučerová
Vydal: Motto, 2019
373 stran
