Alex nemá svůj den. Vzbudí se v nemocnici po havárii a nepamatuje si, jak se tam dostal. Jediné, co si bezpečně pamatuje, je mrtvý muž v opuštěné továrně. Ale protože si není jistý, kdo ten chlap je a jestli ho náhodou nezabil on sám, s touhle vzpomínkou se doktorům nepochlubí. Je mu jasné, že se musí vydat po stopách svých ztracených vzpomínek sám…
Hlavní hrdina je zvláštní solitér a i když tohle vyprávění je z jeho úhlu pohledu, drží si karty hodně u těla. Má krásnou a bohatou přítelkyni, žije u svého tvrdohlavého dědečka a jeho hospodyně. Celé se to odehrává v Baskicku na pobřeží, takže pořád prší, moře drolí břeh pod dědečkovým domem, místo procházek se chodí surfovat. Normálka.
Celý příběh má zvláštní melancholickou atmosféru, jak to umí jen podzim ve Španělsku. Možná je za tím i smutek rodiny po Alexově matce, fatalistické očekávání sesuvu domku do moře, pozorování trhlin ve zdech, vzpomínky dědy-námořníka na šťastnější časy….
Nečekejte tudíž žádnou zběsilou akci. Nervózní Alex jen dělá, co může, aby si zachránil krk. Ale kvůli mezeře v paměti neví, kam ho pátrání zavede a jestli to vůbec chce vědět. Ale čím víc kutá, tím víc se přibližuje k historii vlastní rodiny, o níž toho moc nevěděl. K vazbám svých nejbližších z dob minulosti, kdy ještě nebyl na světě, ale které ovlivňují jeho přítomnost…
Pomalé a těžce depresivní vyprávění je nasáklé mořem, solí a strachem. Vyžaduje svůj čas a náladu a vlastní tempo. Když si ale najdete ty správné podmínky, přenese vás do světa, kde zapomenete na vlastní problémy – protože Alex jich má svých dost…
Originál: El mentiroso, 2020
Překlad: Tereza Melicharová
Vydal: Vendeta, 2022
408 stran
