Dánská novinářka Heloise Kaldanová má svých starostí dost; jako by nestačilo, že napsala článek jen na základě důvěryhodného zdroje, který ji nakonec pěkně vypekl. Teď se jí ještě začne ozývat kdosi, kdo může, ale taky nemusí být pár let pohřešovaná Anna Kielová, hlavní podezřelá z vraždy. Po Anně jde policie i Interpol. Proč si vybrala zrovna Heloise a co má za lubem? To se pokusí zjistit i detektiv Erik Schäfer, který na případu dělal předtím a nemá rád nedokončené pomníčky.
Čím víc začíná Heloise kutat v Annině kauze, tím míň je přesvědčená, že vše bylo tak jasné, jak staré zprávy tvrdí. Oběť vraždy, právník Christian, byl vždy vykreslován jak náhodný chudák, vzor všech cností, a Anna jako psychopatka. Ale by to vážně takhle?
Líbilo se mi, že se autorka vyhnula obvyklým klišé a nedávala za každou cenu do páru dvojici novinářka – policajt. Schäfer je šťastně zadaný, Heolisiny vztahy jsou spíš komplikované. Naštěstí. Ale na druhou stranu je novinářka tak složitá a uzavřená, že si k ní těžko najdeme nějakou cestu, a Schäfer vlastně není zajímavý vůbec ničím, prostě polda, jakých je v literatuře chumel.
Květ smrti se odvíjel standardním způsobem, rozdělený na policejní pátrání a Heloisinu novinářskou práci. Až jsem se divila, kvůli čemu je kolem téhle knihy takový povyk (tedy aspoň doma v Dánsku). Až poslední třetina dokáže, že autorka měla v rukávu schovaných pár překvapení. Ošklivých a ještě ošklivějších.
Květ smrti je velmi chytrý detektivní příběh o tajemstvích, která člověka pronásledují a můžou mu zničit život, když jim to dovolí. A o rozdílech mezi pomstou a spravedlností. Poklidné Dánsko zase jednou ukázalo svou odvrácenou tvář, kdo by to do něj řekl.
Originál: Ligblomsten, 2017
Překlad: Kristina Václavů
Vydal: Domino, 2022
294 stran
