Korporac€ (Pavel Hénik)

Filozofický thriller o blízké budoucnosti představuje mladého muže, který chce po vyhazovu zpět svou pozici, a hlavně svůj původní život. Stojí to ale opravdu za to?

Jsou autoři, kteří mají za zády silná nakladatelství, a pak jsou autoři, kteří si knihy vydají sami, ve vlastním nakladatelství. Leckdy si tak možná jen splní sen, aniž by čekali nějaký velký zisk, který mnohdy opravdu ani nepřijde. Přitom všem ale tihle autoři dokáží konkurovat těm zavedeným, čtenářsky i komerčně osvědčeným a přijít s příběhem, který čtenáře osloví, pobaví, možná někdy i zneklidní, a především – donutí k zamyšlení. To je případ krnovského rodáka a cestovatele Pavla Hénika. Na literární scéně působí teprve čtvrtým rokem, nicméně už svou první vydanou knihou Manekýni z prostředí módního průmyslu (kde sám pracoval) vzbudil pozornost. Hodnocením čtenářů na serveru Databáze knih sice bylo ještě poměrně vlažné (71 %), zato druhý vydaný román KORPORAC€ (z loňského roku), který sám autor popisuje jako filozofický thriller inspirovaný skutečnými událostmi z blízké budoucnosti, si vede o mnoho lépe (90 %). Dává čtenářům řadu podnětů k zamyšlení nad relativitou svobody (nakolik je skutečná) nebo rolí vědecko-technického pokroku (do jaké míry nám opravdu pomáhá nebo zdali nás spíše pomalu, ale jistě ovládá a zotročuje). Pavel Hénik nyní pracuje v České televizi ve výrobě a letos na jaře během karantény dopsal svou skutečnou prvotinu Brrrnění, která se odehrává ve druhé polovině devadesátých let a zabývá se tématem měkkých drog mezi mládeží. I ta se může pochlubit pěkným hodnocením 88 %.

Sci-fi romány by se daly rozdělit do dvou kategorií. V té první se odehrávají v daleké budoucnosti, jsou plné všech možných technických „hračiček“, které jsou natolik propracované či bizarní, nakolik je široká fantazie (a někdy i předvídavost) autorů. Svět je dost často líčen buď jako depresivní místo po nějaké přírodní či lidmi způsobené katastrofě, nebo naopak až jako nechutně idylická společnost, sterilní a oproštěná od jakéhokoliv náznaku hříchu. Pak je tu druhá kategorie, ve které se příběhy odehrávají v nedaleké budoucnosti, což autorům dává možnost domyslet důsledky současných jevů (tedy hlavně těch negativních) a pomyslnou křivku grafu protáhnout o pár let. Zatímco příběhy z první kategorie jsou spíše pro oddech, z té druhé jsou mnohem působivější, jelikož mají reálný základ a čtenář souhlasí s autorem, že by se to tak mohlo stát. Pokud se to už dokonce neděje. A o tom přesně je KORPORAC€.

Zápletka příběhu vychází z klasického schématu, kdy se hlavnímu hrdinovi během jediného dne obrátí život naruby. Osmadvacetiletý Adam pracuje jako Development Manager v KORPORACI, nejmocnější firmě v Unii zabývající se mimo jiné systémy pro automaticky řízená vozidla. Má pod sebou řadu podřízených, bydlí v luxusním bytě plném nejmodernějších technických vychytávek a v šatníku má řadu obleků té nejlepší kvality. Sice si to nepřipouští, ale jeho soukromý život je prázdný. S přítelkyní Karolínou se dávno rozešel a jedinou, byť krátkodobou útěchu nachází v náručí luxusní prostitutky Aliny. Jednoho dne přistihne ve své kanceláři podřízeného Sandera, jak se mu hrabe v počítači. Sander si už dlouho brousí zuby na Adamovo místo. Adam vypění, ale nemá čas to řešit, protože musí stihnout mezinárodní expres kvůli pracovnímu pohovoru. Během cesty vlakem se mu udělá špatně, do toho obdrží telefonát od své nadřízené, že má padáka. V tu chvíli už nic nedává smysl. Adam nechápe, co se to děje. Ve zkratu zatáhne za záchrannou brzdu a z vlaku uteče. Ví jediné – musí se nějak dostat zpátky do metropole, zjistit co se stalo a získat zpátky svůj život.

KORPORAC€ sice obsahuje klasické prvky sci-fi thrilleru jako paranoiu, konspiraci a vědomí, že je někdo součástí vysoké hry, o které zatím nic neví, ale na tom román nestojí. Čtenáři především předkládá filosofické úvahy o obětech nebo chcete-li o dani, jakou platíme za všudypřítomný technologický pokrok. Za všechny ty sledovací aplikace, sociální sítě, skenery, kamery, které nám mají usnadnit život, pobavit, či chránit, ale mezitím se už vytrácí naše vlastní já. „Velký bratr“ o nás ví všechno, máme v sobě čip, díky kterému jsme pořád „online“, všechno, včetně početí je předem naplánované a propočítané. Ruku v ruce s tím se knihou prolíná silné a stále aktuální zamyšlení nad honbou za penězi a postavením ve firmě, o strachu z pádu či vyhazovu, o obavách z neúspěchu, který se neodpouští. Aby člověk dosáhl vysněné mety – kanceláře v některém z nejvyšších pater mrakodrapu, musí být v podstatě moderním otrokem v openspacu. Po letech dřiny se možná dostane o stupínek výš, ale krok zpátky není. Jak se v knize několikrát píše – je jen cesta – „up or out“ (nahoru nebo ven). A dokonce ani když dosáhnete vytoužené pozice a máte vlastní luxusní kancelář, a ještě luxusnější asistentku, nemáte žádný vystaráno ani náhodou. Práce na projektu, což je Svatý grál takové firmy, zabere čtrnáct či osmnáct hodin denně z vašeho života a když uděláte chybu – out. Na vaše místo už venku čekají zástupy těch, kteří jsou ochotní ohýbat několik let hřbet pod sadistickým nadřízeným, jen aby se jednou dostali na vaše místo.

Kniha je vyprávěna ze tří různých pohledů. Jednak z pohledu právníka Gereda Makowitze, který má v Adamově životě sehrát významnou úlohu, jednak z pohledu Adama, a jednak jako audiozáznamy rozhovorů Adama se svou doktorkou. Právě v těch Adam popisuje to, co jsem zmínil už v předchozím odstavci, a to jak to v takové velké a vlivné firmě chodí. Tyhle pasáže jsou velmi povedené a leccos v nich je výstižně popsané (například jestli si v kanceláři nechat certifikát po svém předchůdci, nebo zda se pouštět do soudního sporu s bývalým zaměstnavatelem). Zároveň však cítíte, že zrovna tohle příliš sci-fi není a že to tak leckde možná podobně probíhá.

Aby Pavel Hénik zvýšil pocit „národní nedůležitosti“ světa za pár let, úmyslně se vyhýbá jakýmkoliv zeměpisným názvům. Píše pouze o Unii, kde se platí €IM, takže si můžeme dovtípit, co má na mysli, párkrát padne zmínka o „metropoli“, jenže z ní jezdí rychlovlak rychlostí přes 300 km/h (to je spíš utopie) a je v ní padesátipatrový mrakodrap, takže ta může být kdekoliv. Podobné je to se jmény. V knize je sice spousta cizokrajně znějících jmen, ale objeví se i pár českých, takže ani z toho nic nepoznáte, a tak to asi má být.

V knize nechybí (občas celkem do detailu popsané) sexuální scény, napětí i polemika o blízké budoucnosti. Celou dobu je z příběhu patrný kontrast mezi smyslem moderních technologií a tím (někde stále ještě) starým a dobrým světem, kde fungují lidské hodnoty a nezávislost, což je dnes také stále aktuální. I v současnosti je řada lidí přesvědčená například o téměř všemocnosti sociálních sítí, a přesto jsou jimi připoutáni a svěřují jim kde co. Příběh nenabízí řešení, ale otevírá řadu otázek k diskuzi. Nekončí happyendem, ale ani vyloženě pesimisticky. Otevřený, byť poměrně hořký konec tak není velkým překvapením, zato autorovo pojetí a stavba celého příběhu rozhodně příjemným překvapením je. Osobně bych si od něj přečetl i další knihy.

Text: Pavel Hénik (2019)
Vydáno: Pavel Hénik – PELMEL nakladatelství (2019)
312 stran

Share Button

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA