Inteligentní zombíci mají problém: něco je nutí – jaká to potupa! – kousat živé lidi… Trapnou záležitost jede do Petrohradu vyřešit kapitán Denis Simonov, ačkoli sám neví, co s tím zmůže…
Opět se vracíme do světa, kde mrtví povstávají, a jako zombíci se někteří mění v inteligentní kvazilidi. Rovnováha mezi živými a mrtvými je dost chatrná, a jestli se ukáže, že i kvazi mohou být lidem nebezpeční, je všechno v pytli. Simonov se proto znovu setká se svým známým, kvazi Bedreňcem, aby záhadám zkusili přijít na kloub.
Po roce si musí čtenář oprášit paměť, proč se vlastně ti dva rozešli ve zlém a kde Simonov vzal to dítě. Ale báječně ironický vypravěč a na hlavu postavené reálie, přetočené do zombie-friendly světa, ty člověku hned připomenou, proč se mu první díl tak líbil.
Už to sice není tak nové a neokoukané, ale stále si příběh uchovává spoustu originálních nápadů ze světa, kde si živí na ty mrtvé prostě zvykli, kde mají vegetariánští kvazi své vlastní organizace a restaurace – a taky radikální frakce.
V tomhle příběhu musejí netradiční parťáci zjistit, jestli byla otrava železničního vagonu omyl nebo úmysl. A taky jestli kvazi něco nutí kousat lidi proti jejich vůli, nebo jestli je to další fáze evolučního průšvihu.
Žánr je vážně těžko určitelný, ale ta špetka detektivky nastoluje opravdu zajímavé otázky: je vrah opravdu vrahem, když ví, že mrtví nezemřou definitivně, že povstanou? Je argumentace o „dopomoci do další fáze života“ pro trestní řízení přijatelná? Třeba Maigret takové problémy řešit nemusel…
Chytrý zombie román z Ruska neurčité budoucnosti zaujme i takové, kteří na apokalypsy noc nejsou. Hlavně díky mixu různých žánrů (katastrofický, detektivky, politického thrilleru) a také promyšlenému světu, který se tomu našemu netradičně podobá…
Originál: Kajnozoj, 2018
Překlad: Konstantin Šindelář
Vydal: Argo, 2020
289 stran
