Dotek vraha (Jitka Ludvíková)

Na ezotericky zaměřeném kurzu by měl každý nabrat nové síly do života. Někdo však některým účastníkům životy bere…

Nevyléčitelná nemoc, ztráta nenarozeného dítěte, tyranský manžel, tvůrčí krize. To jsou důvody, které svedou několik žen mezi převážně ženské složení ezotericky zaměřeného kurzu, které vede ruský léčitel Ivan Ivanov. Charismatický muž, do kterého se nejedna kurzistka zamiluje. A se kterým nejedna čeká dítě.

U devětadvacetileté Báry před časem lékař objevil neléčitelnou roztroušenou sklerózu. Ivanov jí přesto dokázal vyléčit a Bára se jeho kurzu na zrekonstruovaném statku nedaleko Prahy účastní už poněkolikáté. V noci jej tajně navštěvuje. O jejich milostném poměru ví Ivanovova asistentka Marta, která několikrát přišla o dítě a posléze i o manžela. Právě Ivanov jí ukázal nový směr života a ona konečně přivedla na svět dceru. Mezi dalšími účastníky je spisovatelka Monika Hrubešová trpící tvůrčí krizí poté, co si prošla peklem několika nevydařených vztahů. Konečně by ráda začala psát, ale někdo jí odcizí notebook. Pak je tu ještě Lucie, která byla kdysi úspěšnou advokátkou, ale všeho zanechala, aby se mohla věnovat mateřským povinnostem. Přesto i ona má své důvody, proč se kurzu účastní.

Jedné noci dojde k vraždě. Obětí je Bára, kterou někdo zamkl v roztopené sauně. Zdá se, že motiv mělo více lidí. Marta, která věděla o Bářině poměru s Ivanovem, ale také její hamižný bratr, gauner každým coulem, kterému se nelíbilo, že Bára chtěla všechno odkázat Ivanovovi. Pak jsou tu ale také účastnice, které možná něco viděly. A možná na sebe nenechá další vražda dlouho čekat…

Jitka Ludvíková se narodila v Jindřichově Hradci. Po studiích na Právnické fakultě se vedle profesního a rodinného života věnuje své zálibě v psaní. Vydala několik humoristických knížek, mimo jiné je autorkou románu Zakázané uvolnění. O svých knižních postavách sama říká, že je příliš nešetří a že by jejich osud sdílet nechtěla. S detektivním žánrem již má své zkušenosti. Po detektivkách Nebezpečná hra a Dotek minulosti nabídla čtenářům v loňském roce další klasickou detektivku, ve které dojde k vraždě v relativně uzavřené skupině lidí a na řadu pak přicházejí tradiční vyšetřovatelé a tradiční policejní postupy. Tedy výslechy svědků, ověřování alibi, pitevní zprávy a tak dále.

Děj knihy Dotek vraha se přesto neodehrává jen v penzionu nedaleko středočeské vesnice Zlatníky, ale také v Praze, kde sledujeme osudy několika dalších postav, které jsou nějakým způsobem spojené ať už s kurzistkami, nebo s vyšetřovateli. Za hlavní postavy můžeme považovat postaršího kriminalistu Balouna, který má těsně před důchodem a který se po vyléčené rakovině prostaty vrací s chutí zpět do práce, a mladého nadporučíka Jedličku. Balounův parťák má pro změnu potíže se ženami. Jednak s manželkou, která mu před časem utekla s jiným a nyní se chce vrátit domů, a jednak se současnou přítelkyní, které jaksi zapomněl říci, že se zapomněl rozvést… Jde o klasicky střižené postavy české detektivky, které autorka vybavila velmi civilními vlastnostmi, které z nich dělají obyčejné lidi, jaké můžeme potkat kdekoliv. Postavy obou detektivů i postava spisovatelky Moniky Hrubešové se objevují i v předcházejících titulech.

Jitka Ludvíková k většině svých postav přistupuje s porozuměním a díky jejich častým vnitřním monologům nám umožňuje nahlédnout do jejich mysli a mnohdy tak pochopit jejich chování a motivaci. Celkem s gustem se pouští i do myšlenek (v podstatě jediné) záporné postavy a je vidět, že si její šovinisticko-násilnické smýšlení užívá. Daří se jí také realisticky vykreslit bručounského kapitána Balouna. S Jedličkou už to tak jednoznačné není, jeho chování „slona v porcelánu“ není pokaždé (alespoň pro mě) úplně pochopitelné. Nejvíce se však autorka logicky věnuje klíčovým ženským postavám. Občas ve vyprávění odbočuje, ale naštěstí ne natolik, aby to tříštilo čtenářovu pozornost. Je to jistě dáno i autorčiným příjemně civilním a čtivým stylem vyprávění. Román obsahuje také několik erotických vsuvek, které ovšem nepůsobí vulgárně nebo kašírovaně a mají v příběhu své místo.

Autorka se také trochu snaží čtenáře mást. Je to markantní v situaci, kdy jim ještě v podstatě v začátku příběhu překládá jisté řešení, které se pak ale nepotvrdí. Nicméně už není nikde později vysvětleno, takže to celé vypadá jako nedomyšlená dějová linie. Podobné je to se dvěma dalšími postavami, kde je naznačeno, že si něco prožily v minulosti, padne několik jmen, ale není to už nikde později rozvinuto (postava Moniky) nebo je nám sděleno, že něčím trpí, ale dlouhou vlastně nevíme, o co jde, takže nás to přestane zajímat (Lucie).

Možná si vzpomínáte na televizní seriál Hříchy pro pátera Knoxe, kde měli tvůrci v každé epizodě porušit jedno z desater pátera Knoxe, která jsou podle anglického kněze a spisovatele Ronalda Knoxe základem čistoty detektivního žánru.  Nutno říci, že tady autorka jedno z pravidel detektivního žánru porušila, a to hned dvakrát, což je poněkud zarážející vzhledem k tomu, že se celý román po většinu času tváří jako klasická detektivka.

Dotek vraha je román o zločinech v uzavřené skupince lidí, se dvěma klasickými postavami kriminalistů. Autorka prokazuje schopnost vcítit se do psychologie svých postav, píše o nich srozumitelným a zajímavým stylem, díky čemuž nevadí drobné, ale celkem časté dějové odbočky a jisté porušení pravidel žánru.

Text: Jitka Ludvíková (2019)
Vydáno: Euromedia Group, a. s., v edici Brána (2019)
328 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA