Záhada zamčeného pokoje uprostřed ženského kláštera…
Joana, stařičká sestra justiniánského řádu, putuje spolu se svou učednicí Agnes vyšetřit kdesi jakési církevní nejasnosti. Funguje jako neoficiální odbor vnitřní bezpečnosti a vyšetřování falešných stigmat atp. je její specialitou. Bouřka je však zažene do úkrytu kláštera Cobricel, který se ale právě zmítá v chaosu – jejich abatyše byla nalezena mrtvá v zevnitř zamčené cele. Byl to snad ďábel, nebo duch zlého barona, jemuž hrad dříve patřil? Cynická Joana s mladičkou pozorovatelkou Agnes začínají pátrat a narážet na hradbu mlčení – copak mnišky nechtějí znát pravdu?
Odkaz na Ecovo Jméno růže je nepřehlédnutelný – nejen klášterním prostředím, ale i postavami vyšetřovatelky a její žačky, ženy zkušené a bez iluzí proti novicce, která se teprve hledá. Morreres také používá košatý styl vyprávění, navozující dojem klasického gotického románu 18. století, který ale prošpikovává velmi současnými ironickými postřehy. Střídáním různých úhlů pohledů můžeme také lépe poznat aktéry – i když část příběhu je ve 3. osobě, často se ke slovu dostává podceňovaná novicka Agnes i arogantní sestra Clemencía, která by se ráda po smrti abatyše dostala k moci. Zjišťujeme, že společenství mnišek není zdaleka tak idylické, na povrch vyplouvají zášti i nepřípustné vášně, i jedna tutlaná sebevražda.
I když je příběh psán starým stylem, mnohomluvným a šroubovaným, a někdy je těžké neztratit nit hovoru, přesto nás autor stále baví a udržuje v napětí. Je tu navíc otázka Agnesina původu, nejasné je i časové zasazení děje. K tomu přidejte tutlané intriky, skrytý mocenský boj, pokryteckou přetvářku – a za celou dobu v příběhu nevystupuje jediný muž. K čemu taky – ženy tu dokonale dokázaly, že jsou stejně nebezpečné, ne-li víc…
Originál: L´abadia del diable, 2009
Překlad: Jindřich Vacek
Vydal: Argo, 2019
269 stran
