Bandury je území hluboko v lesích, na hranicích s Kanadou. Kolem jezera je řada letních srubů, v červenci roku 1967 většinou plných. Línou atmosféru prázdnin tu čeří jen dvě rozjívené lolitky, Zaza a Sissy s dlouhýma nohama. Když je jedna z dívek nalezená mrtvá, chycená do staré traperské pasti, je to tragédie. Když ale zmizí i ta druhá, nikdo z kempařů už nemůže předstírat, že šlo o nehodu. Do lesa za nimi přišlo zlo. A nemusí to být nutně duch starého lovce-poustevníka. Může mít podobu jednoho z nich…
Vypravěčka se ve vzpomínkách vrací do té doby, kdy byla ještě příliš malá, než aby ji Zaz a Sissy vzaly mezi sebe. Idylické dětství a prázdniny, trávené s rodiči v Bandurách, vzaly právě toho léta navždy za své, všichni tam ztratili svou nevinnost…
Tenhle román vyžaduje (a zaslouží si) trošku větší soustředění. Není z těch, u kterých byste mohli vypnout a jen čekat, kdo je vrah. Styl vyprávění je nedílnou součástí příběhu, díky němu kniha získává nepopsatelnou atmosféru. Každé slovo má své místo ve větě. A protože vypravěčka patří k frankofonní části osady, má tu své místo i angličtina, která zní dívce jako něco tajemného a nedostupného.
Stejně nedostupná je i pravda pro detektiva Michauda, který ji odhodlaně hledá mezi stíny bandurského lesa, mezi chatkami a sruby. Každý neúspěch bere jako osobní selhání. Autorka tu postupně odhaluje úzkosti a strachy celé komunity, která se kvůli té ztrátě semkne a překlene i jazykové bariéry.
Její vyprávění ve vás navozuje pocity, nálady a dojmy, jaké byste v obyčejné detektivce sotva zažili. Padá na vás nostalgie, lenost horkých letních odpolední i nevíra v to, že hrůza nezůstala ve městě a našla si nevinné i na prázdninách.
Bandury je mimořádný román, jehož atmosféra vás přenese do minulosti, do hlubokých lesů na kraj jezera. Ještě že není podzim, asi bych o dočtení téhle knihy prožívala chození na houby úplně jinak…
Originál: Bondrée, 2014
Překlad: Jana Chartier
Vydal: Argo, 2020
337 stran
