Soukromá vyšetřovatelka Julie Starková je najatá na neobvyklý úkol – má najít pravdu o tom, jestli je její zadavatel opravdu vrah. Na jeho mobilu je totiž fotka mrtvoly, ale on byl tak opilý, že si na nic nevzpomíná. A tak jede Julie spolu se svým bývalým mužem, policistou Sidneym, na panství Mottových uprostřed hlubokých lesů. Leží tam jejich sídlo a taky rodina, která se během konané večeře mohla dostat k inkriminovanému mobilu, a tím pádem jsou všichni podezřelí…
Není žádným tajemstvím, že Alex Ahndoril je jen dalším pseudonymem Larse Keplera, manželů, píšících brutální thrillery. A že jejich nejnovější pokus na poli klasické detektivky ve stylu Agathy Christie se nedočkal moc přízně, aspoň v české kotlině. Proti jejich thrillerům je to totiž určitě nuda. Ale jsou to dva různé žánry a nemá smysl je srovnávat.
Klasická detektivka je především o vztazích, vodítkách, dedukci, o vyložení všech střípků na stůl, aby i čtenáři mohli přemýšlet a dostali svou šanci přijít na řešení dřív než detektivové. A to tady najdete. Taky tu ale najdete hromadu nesympatických postav, kterým vévodí Julie, hlavní hrdinka. Autoři k ní přistupovali se seversky klinickým odstupem, takže si k ní ani nemůžete vytvořit nějaké sympatie. Navíc má dost limitující psychické potíže (posttraumatický stresový syndrom) které jí dělají ještě protivnější. Vlastně jsem vůbec nechápala, proč to ještě čtu, proč to neodložím. Podobné prostředí švédské těžařské smetánky už jsem určitě někde četla, divné pochmurné postavy útočící mezi sebou… Je tu vůbec o co stát? Ale každý z nich v sobě skrýval nějaké to tajemství, včetně Julie. A odkrýt tyhle osobní záhady bylo vlastně stejně důležité jako to, kdo je v tomhle domě vrah. A já to všechno chtěla – potřebovala – vědět…
Opravdu to chvílemi připomínalo Agathu, z velké dálky a s přimhouřenýma očima. Stará šlechta, hospodyně v pozadí, luxusní večeře při gramofonu. Ale kde by u Agathy bylo odlehčení, tady nastoupila ještě větší deprese…
Závěr byl však značně uspokojivý. Velkolepé představení dedukčních schopností hrdinky v červeném salonku, na jaké by byl Poirot pyšný. A vy si na jeho základě poupravíte mínění téměř o všech postavách, včetně Julie. Ale stále to nestačilo. První dojem se upravuje ztěžka. Byla to dobrá detektivka, ale nejsem si jistá, že chci číst nějaký další díl s takhle divnou, komplikovanou postavou…
Originál: Jag kommer att hitta nyckeln, 2023
Překlad: Karolína Kloučková
Vydal: Host, 2023
269 stran
