Autogram pro vraha (Veronika Černucká)

Česká spisovatelka a novinářka Veronika Černucká vystudovala učitelství pro střední školy a také politologii a filosofii na universitě v Ústí nad Labem. V současné době žije v Teplicích, kde pracuje jako novinářka a přispívá do regionálních deníků a časopisů pro ženy a dívky. Jako řada jejích kolegů a kolegyň přeměnila svou lásku k detektivkám na nápad sama je psát. V roce 2015 přispěla do sbírky 22 krimi povídek českých autorů Smrt ve vlnách. Kromě toho se stala autorkou deseti detektivních titulů, které postupně vyšly v brněnském nakladatelství MOBA v edici Původní česká detektivka.

Jedním z takových je i Autogram pro vraha, který vyšel v loňském roce. Hlavní hrdinkou je třicetiletá soukromá vyšetřovatelka Tara, kterou pozve do svého honosného sídla slavná autorka milostných příběhů Sofie Hradecká. Údajně má jít o pár dní dovolené a Tara se těší. Brzy však zjišťuje, že autorka přezdívaná médii Sladká Sofie, je stokilová nesnesitelná „matróna“, která sekýruje své čtyři dospělé dcery, které si kdysi vzala do pěstounské péče. Ty zase nenechají nit suchou na své matce, ale vzájemně se hádají a urážejí navzájem. Všechny žijí s matkou ve stejném domě, dvě z nich navíc i se svými manželi. Prostředí, kde je atmosféra hustá, že by se dala krájet, ale opustit nechtějí. Vždyť kdo by se stěhoval z takového paláce, že?

Tara samozřejmě rychle přijde na to, že zde není jen tak pro lenošení. Ješitná Sofie po ní chce, aby vypátrala, kdo se skrývá za tajemnou spisovatelkou jménem Adela Filipi, která je u čtenářů čím dál oblíbenější a teď Sofii dokonce předběhla v žebříčku prodejnosti. Sofie má ovšem vážnější problémy – někdo začne usilovat o život jí, a zjevně i jedné z jejích dcer. Navíc před časem někdo zavraždil Sofiinu právničku. Když je Sofie nalezena mrtvá s rozmlácenou hlavou, začíná se rozjíždět kolotoč hádek, podezřívání a intrik a nezůstane je u této oběti

I když to tak podle prvních kapitol nevypadá, celý příběh se odvíjí a nepochybně čerpá inspiraci ze starých dobrých anglických detektivek, kdy se v jednom domě sejde řada podezřelých, bojuje se o dědictví, dochází k jedné vraždě za druhou, spekuluje se a obviňuje se, a na konci nechybí ani obligátní závěrečné odhalení pachatele, samozřejmě před skupinou pozůstalých (a také podezřelých). Co však autorčin příběh sympaticky odlišuje od tohoto druhu detektivek, a co bych řekl, že je dokonce její hlavní předností (a autorce o něj asi také šlo především), je břitký černý humor, s jakým je děj vyprávěn. Autorka se dokonce nebojí svůj příběh posunout až na hranici lehké bizarnosti.

Netvrdím, že bych se celou dobu popadal smíchem za břicho, ale během četby jsem se usmál nebo se zasmál mnohokrát a toho si cením. Veronika Černucká prostě vzala obvyklé klišé z detektivek Agathy Christie a pořádně ho opepřila. Svým postavám vetkla kromě uštěpačných poznámek rozdávaných na všechny strany také jízlivost a sarkasmus, a to nejen v případě Tary, ale i všech čtyř sester a dalších postav točících se kolem nich. Tím, že se kniha odehrává, nebo se z velké části točí kolem nakladatelství, rukopisů a vydávání knih, mi byla celkem blízká. Líbila se mi i přesto, že je spíše cílená na ženské čtenářky.

Jedinou výtku bych měl k postavě Tary a kriminalisty Vyskočila. Příběhu by prospěla promyšlenější a realističtější hlavní postava. Svět, ve kterém se Tara pohybuje (dědeček původně zřejmě italský mafián; Tara žije v domě s několika bratranci), je sice také poněkud ztřeštěný, ale na rozdíl od toho Sofiina přeci jen méně uvěřitelný. Na druhou stranu Tara (byť má, jak se zdá neomezené pravomoci ve vyšetřování!) zase není klasickou hlavní postavou (a to i přesto, že je hrdinkou už šestého titulu stejnojmenné série). O pozornost čtenářů se dělí se čtyřmi Sofiinými dcerami, které jsou ale napsané lépe a jsou prokreslenější. Poněkud natvrdlý Vyskočil je spíše karikaturou neschopného policisty než obvyklým nekňubou, kterému všechno dojde až když mu to „privátní očko“ (nejlépe dvakrát) vysvětlí. V typu detektivek, který autorku inspiroval, sice oficiální vyšetřovatelé nikdy nevynikali intelektem, ale zase nebyli až takoví tupci.

Smíchejte dějovou kostru klasické anglické detektivky s lehkou bizarností a dávkou jízlivosti, sarkasmu a černého humoru a vyjde Vám Autogram pro vraha. Přiznám se, kniha, od které jsem moc nečekal, ale která mě příjemně překvapila. Nechte se zavést na honosné sídlo Sladké Sofie a užijte si autorčin lehký styl psaní, užijte si boj o dědictví a urážky pronášené s větší či menší noblesou v kulisách nevkusně přepláceného domu, kde žijí bohatí… a později z nich někteří mrtví. A kdyby snad náhodou někdy došlo ke zfilmování této knížky, přikláněl bych se k tomu, aby roli Sofie vzala Halina Pawlowská. Mám ji sice rád, ale pro Sofii by se hodila báječně!

Text: Veronika Černucká (2019)
Vydáno: Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno (2019)
304 stran

Share Button

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA