Na mydlárně (Cristina Cassar Scalia)

Na sicilskou vyšetřovatelku Vaninu Guarrasiovou čekají výživné a komplikované případy. Nebo je možná sama vyhledává, aby se nenudila. Bývalá příslušnice palermského útvaru pro boj s organizovaným zločinem se uklidila dolů do sicilské Katánie kvůli nervům a vlastní příčetnosti. Ale i tam jsou problémy, jen v nich nemusí být nutně vždy mafie.

Nový případ začíná nálezem zavražděného Kubánce s americko-italským pasem. Díky tomu se znovu setkáváme se starou dobrou partou katánské kriminálky, se kterou je vždy zábava. Všichni už jsou sehraní a i když si zrovna nevybavuji, který z nich je hubený a který je rozvedený, je to jako vrátit se ke starým známým. (Ale rozhodně si pamatuji, že Lo Faro je ten patolízal, který všechno zpacká.) I to Vaninino nadávání na nemožného velitele techniků nebo zbabělého prokurátora, kteří byli k případu přidělení, už je známá písnička. K tomu přidejte debužírování ve všudypřítomných kavárnách a lahůdkách, kafíčka a cigaretka, a máte úplné „dolce vita“. Tedy až na ty vraždy… A taky fakt, že je tam zrovna extra chladný listopad.

„Na mydlárně“ nabízí další báječně komplikovaný případ, zasahující navíc do sousedního okrsku Messina. Takový, který vyžaduje nejen mezinárodní spolupráci, ale co víc, zapojení všech Spanových bratranců a jejich informačních zdrojů. Plus navíc ještě využití důstojné databáze v hlavě policejního veterána Pataného, který se v důchodu děsně nudí a parta ho neoficiálně zasvěcuje do dění.

Užijete si italský způsob života – stání v kolonách, pohled na Etnu, dobrůtky a cappuccino, marná snaha zaparkovat někde poblíž a vrah, kterého je vám ve výsledku vlastně líto…

Báječné počtení, na které jsem se těšila, a opět nezklamalo.

Originál: La Salita dei Saponari, 2020
Překlad: Sára Rodová
Vydal: Meridione, 2026
298 stran