Stíny minulosti (Robert Bryndza)

Robert Bryndza ve svém devátém románu s Erikou Fosterovou konečně odhaluje, co stálo za tragédií z její minulosti. Dokazuje přitom, že napětí a emoce mu nejsou cizí.

Se jménem britského spisovatele Roberta Bryndzy už mají čtenáři detektivek nepochybně spojené jeho dvě knižní série – s detektivem šéfinspektorkou Erikou Fosterovou a se soukromou vyšetřovatelkou Kate Marshallovou. Bryndza má Česko evidentně rád, už sem zavítal vícekrát, přičemž ve druhé polovině října letošního roku svou návštěvu zopakoval, aby se tu se svými fanoušky sešel na autogramiádě.

Ti, z vás, pro které tato kniha není první setkáním s autorovou tvorbou, jistě zaregistrovali, že Bryndzova hlavní hrdinka Erika je původem Slovenka. Do Anglie odjela jako au-pair, posléze se dala k policii, kde si vybudovala slušnou kariéru. A to tak slušnou, že jí v Manchesteru, kde žila se svým manželem a kolegou Markem, svěřili velení zásahu proti drogovému doupěti. Při nezdařené razii však přišel o život její manžel a s ním několik kolegů, ona sama byla postřelena. Erika se pak nechala přeložit do Londýna, avšak ani po letech se přes onu traumatickou událost nedokáže přenést. Tato stručná historie se objevuje v každém Bryndzově románu, takže se tentokrát rozhodl čtenářům vyprávět, jak to všechno tehdy bylo.

Příběh ovšem začíná v současnosti. Podivný a lehce bizarní nález mrtvoly v jednom londýnském bytě zavede Eriku a její kolegy až do nedaleko umístěných úložních boxů. Ty podle všeho sloužily také jako mrtvá schránka pro distribuci drog. Když Erika pátrá po tom, kdo má boxy na starosti, narazí na jistého Kierona Bagshawa. Zděšení skrývá jen těžko. V sebevědomém muži poznává Jeromeho Goodmana, který kdysi velel trojici překupníků drog, která nemilosrdně likvidovala konkurenci a která byla přímo zodpovědná za smrt jejího manžela a jejich kolegů. Muž má však doklady podle všeho pravé, navíc se ukazuje, že Jerome zemřel už před osmi lety. Pitevní zpráva mluví jasně, takže – mohla se Erika splést, nebo si Jerome zajistil neprůstřelnou novou totožnost? Bohužel pro Eriku to vypadá, že Jeromeho chrání někdo mocný – vzápětí je z případu stažena a je nucena vybrat si dovolenou. Ale to bychom nesměli tvrdohlavou policistku znát. Jak se dá předpokládat, začne pátrat na vlastní pěst a je rozhodnuta vraha či vrahy jejího manžela jednou provždy dopadnout a konečně se s minulostí vypořádat. Jenže to nebude jednoduché – opravdu může věřit všem kolem sebe?

Prolog nás zavede do roku 2014, kdy k nepovedenému zásahu došlo. Dozvíme se o něm více podrobností, ale co mu předcházelo a co bylo příčinou tragické chyby, se dočteme postupně. Několikrát se přitom vrátíme do období ještě před oním osudným rokem a sledujeme vzestup trojice gangsterů – Jeromeho, jeho věrného kamaráda Franka a mladé ženy jménem Danielle, která se k nim přidala později. Od podvodů s telefony, přes likvidaci konkurence a svědků, až po vybudování důmyslné únikové cesty při policejním zásahu. Tyto pasáže spíše trochu připomínají zločinecké ságy odněkud z USA.

Bryndza chtěl Eričinu „mini biografii“ rozvést už po prvním dílu série Dívka v ledu, ale nakonec se k tomu dostal až v tomto – v pořadí už devátém – románu. Je dobře, že se pro to rozhodl a především, že si pro to zvolil trochu odlišnou formou vyprávění, která se ostatně díky tématu nabízela. V  ději rozbíhajícím se do třech hlavních směrů kromě retrospektivních kapitol a vyšetřování smrti ženy v bytě ještě sledujeme Eriku, kterak rozjede své vlastní pátrání. Což sice není v detektivkách nic nového, tady se však musí ještě spolehnout na „pololegální“ spolupráci svých nejbližších kolegů.

Postavy nás určitě nezklamou. Dvaapadesátiletá Erika sice žije už nějakou dobu se svým krajanem Igorem, nicméně na svého zemřelého muže stále nemůže zapomenout, což do příběhu přináší nálož emocí, zejména při konfrontaci s jeho vrahem. Hlavní hrdinku tak zastihneme nejenom v jejím typicky urputném odhodlání, ale i ve chvílích slabosti, kdy jen těžko udržuje emoce na uzdě. Zejména z několika vypjatých výslechových scén ve druhé polovině knihy může nejednoho čtenáře zamrazit. Po boku jí „v dobrém i ve zlém“ stojí osvědčení kolegové Kate Mossová a James Peterson, plus pár dalších bližších kolegů. Autor ovšem odhalí jednu z klíčových postav v nečekaném světle (mírně řečeno), přičemž jeho sledování a usvědčení příběh šikovně zpestří. Vedle hlavního „záporáka“ Jeroma a nepříliš výrazného Franka tvoří zajímavou postavu Danielle, jíž sledujeme od připojení se k „partě“, od počátečního zděšení nad provedenými skutky až po přerod v chladnou a bezcitnou (a přitom atraktivní) ženu. Je jen škoda, že ke konci příběhu už nemá tolik prostoru – rozhodně by si zasloužila více pozornosti.

Psát o tom, že s přibývajícími tituly dynamika a napětí v Bryndzových románech neupadá, je už asi zbytečné. Je vidět, že má stále o čem psát a píše to dobře. V závěrečném poděkování autor slibuje, že události v této knize budou mít pro Eriku dobré i špatné následky. Určitě chce v příbězích své hrdinky pokračovat a má prý má v zásobě ještě spoustu námětů. Já mu to věřím. Celá úspěšná série dokazuje, že látka stále ještě není vyčerpána a díky talentu autora k tomu (doufejme) jen tak nedojde.

 

Originální titul: Chasing Shadows (2025)
Vydáno: Raven Street Ltd (2025)
Vydání v České republice: Grada Publishing, a. s., pod značkou Cosmopolis (2025)
Přeložila: Kateřina Elisová (2025)
400 stran