Co milovníky detektivek potěší víc, než příběh o dalším milovníkovi detektivek? A třeba i o autorovi detektivek a nějaké jeho záhadě?
Nicky Hunterová je blázen do detektivního žánru, už roky si píše se slavným autorem Sebastianem Trappem. A právě ten ji pozve do svého domu v San Francisku – muž umírá a chce po Nicky napsat jeho paměti – a možná taky vyřešit záhadu starou 20 let: tehdy zmizela jeho žena a syn.
Pro fanoušky detektivního žánru je tohle lahůdka – setkají se tu totiž dva znalci: teoretička a fanynka, a proti ní starý a umírající autor. Trapp píše klasické detektivky s aristokratickým pátračem ve stylu Dorothy Sayersové, čili se to tu hemží literárními narážkami pro opravdové fajnšmekry. Však sám autor A. J. Finn pracuje v nakladatelství coby redaktor, sám je takovým znalcem. A tak občas na čtenáře nenápadně pomrkává.
Honosný starý dům je opředený zármutkem a Nicky se seznamuje s jeho osazenstvem a jeho dalšími příbuznými: Sebastianovou druhou ženou, jeho dcerou, synovcem a rodinou jeho bratra – každý na ni má svůj názor a každý má taky názor na to, co se před lety stalo. Nicky nenápadně pátrá po někom, kdo by mohl něco vědět, zatímco čtenář řeší vlastní záhadu – podle prologu za šest dní někdo zemře v rybníčku s kapry koi… bude to Nicky? A opravdu Sebastian zabil svou rodinu a prošlo mu to, jak si myslí všichni kolem?
U tohohle autora nikdy nevíte, na čem jste. Po jeho fenomenální knize Žena v okně, kde je na konci velký zvrat, tušíte, že si musíte dávat pozor. A tady cítíte, že si s vámi pohrává. Sklouzává tu od humoru k tragédii, když popisuje členy rodiny Trappových a jak je zasáhlo dvojité zmizení. Spřádá mlhavou atmosféru, která jako by vypadla z Mrtvé a živé od Daphne du Maurier – však i tady je starý dům a stíny minulosti, která nebyla uspokojivě vysvětlena. I tady proplouvá druhá manželka jako odraz té první. A úžasné San Francisko tomu dodává další vrstvu snovosti.
Po úspěchu Ženy v okně byli všichni zvědaví, s čím Finn přijde, jestli se překoná. Konec příběhu je ale spíš autorova exhibice. Nejen všemi těmi narážkami a tím, jak ústy svých postav pronáší postřehy o žánru, jak ony samy dávají čtenáři nápovědy. Číst celý tenhle román byl požitek, až do posledních stránek, které vás zarazí. Musíte si chvilku sednout a uvažovat, jestli se vám líbí být takhle manipulováni, nebo jestli má autor pravdu v tom, že „každý baží po pravdě jen do chvíle, než ji odhalí“,
Je Konec příběhu lepší než Žena v okně? Ne, není, tady už jsme věděli, že nějaký podraz přijde, a čekali ho, zatímco tehdy to byl šok, a ten se těžko opakuje. Je to ale lahůdka pro milovníky detektivek, kteří dokáží poznat citace a odkazy i bez pomocného rejstříku.
Originál: End of story, 2024
Překlad: Jiří Kobělka
Vydal: Motto, 2025
456 stran
