Lhali ostatním hostům, aby měli na dovolené klid. Jenže v tomto letovisku lže každý a má proto mnohem pádnější důvody. Dvanáctý příběh Willa Trenta.
Každý autor čas od času zkusí na chvíli „přesadit“ své hlavní hrdiny mimo jejich obvyklé působiště, abychom mohli sledovat, jak si na něm povedou a jak si poradí s nastalými situacemi, se kterými se dosud nesetkali a na jejichž řešení nemají obvyklé prostředky. Oblíbenou disciplínou je poslat ryze městské detektivy na dovolenou do nějakého venkovského prostředí. Čtenářsky či divácky je to poměrně příjemné ozvláštnění, protože to většinou hrdiny polidšťuje. Ani americká autorka Karin Slaughter tomu neodolala a ve svém aktuálním příběhu s agentem Georgijského úřadu vyšetřování (GBI) Willem Trentem ho posílá pryč z Atlanty, konkrétně do Apalačského pohoří na severu státu Georgia.
„Myslím, že byste tady v horách nenašla jedinýho člověka, kterýmu by moje smrt neudělala radost,“ říká Mercy McAlpinová, ředitelka luxusního horského letoviska krátce po příjezdu Sáře Lintonové. Will a Sára jsou čerstvě svoji, ale namísto romantické svatební cesty do Paříže Will vybral horský kemp, jelikož o něčem podobném snil už jako malý kluk, ale nikdy se mu sen nesplnil. Sára z jeho volby není vůbec nadšená, ale z lásky k němu se přetvařuje. Názor změní, až když spatří krásu zdejší přírody a ocení komfortní ubytování. Aby tu měli novomanželé klid, svá povolání tají a vydávají se za mechanika a učitelku. Jejich sexuální radovánky během půlnočního koupání v jezeře přeruší zoufalý výkřik a volání o pomoc. Will běží za hlasem a u jedné z opuštěných chatek najde ubodanou Mercy. Žena ještě krátkou chvilku žije, avšak vzápětí zemře Willovi v náručí, aniž by řekla, kdo ji pobodal.
Will a Sára si už během prvního dne pobytu stačili všimnout, že Mercy žila v příšerné rodině. Členové rodiny McAlpinů, která resort vlastní, ji buď nenáviděli, nebo jí alespoň pohrdali. Svou nenávist vůči Mercy netajili ani před hosty. Ta navíc byla jako jedna z mála proti chystanému prodeji kempu bohatým investorům a ostatním členům rodiny vyhrožovala, že na každého něco má a pokud bude přehlasována, nebude váhat to použít. Will se Sárou postupně odkrývají smutnou minulost ženy, která vlastně nikdy neměla šanci. I přes její jméno (Mercy = soucit) s ní osud slitování neměl. Aby v mládí unikla alespoň částečně z nadvlády despotického otce, prošla si bouřlivým drogovým obdobím, bojovala o navrácení syna, a když konečně dospěla, přešla pod nadvládu neméně despotického manžela. Podezřelý je tedy každý, ale najít vraha bude těžké. Po nočních vytrvalých deštích je kemp odříznut od světa, a i když Will a Sára přiznají, čím se ve skutečnosti živí, nemají tu žádné pravomoci. Will, jímž bestiální vražda otřásla, cítí, že si Mercy zaslouží, aby vraha našli právě oni.
Když mi paní redaktorka z nakladatelství HarperCollins předávala tento výtisk na recenzi, bavili jsme se chvíli o knížkách a já jí řekl, že nemám rád příběhy typu „záhada zamčeného pokoje“ nebo takové ty příběhy z uzavřené komunity, kde je pevně daný počet podezřelých a celý příběh se odvíjí od toho, kdo kde byl v daný čas atd. To jsem ještě netušil, že zrovna tahle kniha k tomuto typu příběhu směřuje. Nedá se ale říci, že by se odvíjela jen v tomto duchu, takže i když jste na tom jako já, nemělo by vás to od čtení odradit. Když se do kempu konečně dostanou Willovy kolegyně Faith Mitchellová a Amanda Wagnerová, Faith si libuje, že konečně bude řešit „záhadu zamčeného pokoje“, ale příběh má daleko více aspektů.
Karin Slaughter kromě série s Trentem ve svých samostatných románech výrazně přispěla k syrovým dramatům o těžce zkoušených, ale přesto duševně silných hlavních hrdinkách. K tomuto tématu se částečně vrací i v tomto románu osudem Mercy. Po prologu, kdy Will najde oběť, se vracíme do doby o dvanáct hodin před vraždou a sledujeme, jak se její neslavný život chýlí ke konci. Dějová linka kolem Mercyiny minulosti se pak prolíná s vyšetřováním její smrti, kdy se nejprve Will a Sára musí spolehnout jen sami na sebe. Až později do hry vstupuje i GBI, tedy zmíněné dámy Faith a Amanda (s dalšími postavami z dřívějších románů – například s Angelou Polaskiovou – se tentokrát nesetkáme). Pokud si chcete zahrát na detektivy spolu s Willem a Sárou, autorka pro vás připravila mapku celého resortu včetně „knihy hostí“, tedy seznamu, kdo jakou chatičku obývá. Přiznám se, že jsem to vzdal někde v půlce, přesto byl můj tip na vraha Mercy správný. Ostatně tomu napoví i jedna nenápadná věta utroušená jednou z postav o tom, jak to v „záhadě zamčeného pokoje“ bývá. Navíc bych se divil, že by se ve skutečnosti ta nabízená možnost obcházela tak okatě jako v knize.
Autorčin nový román posílá Willa Trenta vyšetřovat do netradičního prostředí. Díky tomu jeho partnerka Sára Lintonová vedle něj získává rovnocenný prostor. Autorka nezapomíná na svůj „trademark“ o utiskovaných ženách, tentokrát v podobě postupně odkrývané minulosti oběti. Na konec přidává několik vypjatých scén a odhalení, která ještě dobarvuje pár nechutnostmi a bizarnostmi, které by se celkem dobře uplatnily i v nějaké severské detektivce. V tomto případě by možná bylo více (na jednu rodinu toho bylo docela dost), ale přesto jde o čtivý příběh, kterému výrazně pomáhá genius loci a nejednoznačné žánrové zařazení. Díky tomu neupadá do stereotypu a může překvapit.
Originální titul: This Is Why We Lied (2024)
Vydáno: HarperCollinsPublishers (2024)
Vydání v České republice: HarperCollins Polska sp. z o.o., Warszawa (2024)
Přeložila: Kristýna Kučerová (2024)
496 stran
