Švédský krimi thriller ukazuje na ošidné praktiky kontrašpionáže i na to, že všichni jsme jen lidi…
Nicholas Warg je mlátička se špatným svědomím, snažící se dělat správné věci. Když se ale vážně zraní a nemá peníze na dlouhou rehabilitaci, přijme pofiderní zakázku od kámoše z dob žoldácké minulosti. Kšeft ho ale zavádí zpátky do Švédska, kde už na něj čekají jeho bývalí známí z elitní kontrašpionážní jednotky, plus hříchy mládí…
Dostat se Wargovi pod kůži je dost oříšek, je to profík, který se umí ovládat. Hodně připomíná Ernsta Gripa od Roberta Karjela – taky voják, Švéd a nečitelný k tomu. Ale pořád je sympatičtější než Diane, bývalá velitelka tajných operací, která opravdu žije heslem „účel světí prostředky“. Její manipulace a intriky jsou vlastně hlavní dějovou linkou, spolu se snahou zabránit nějakému atentátu, který by mohl leccos způsobit. Díky jejím chladnokrevným metodám je ale sporné, kdo je v knize vlastně ten hlavní padouch – jestli extremistický patriot, plánující útok, nebo mrcha Diane, třebaže v barvách státního zájmu.
Hlavní hrdina Warg hraje v první půlce roli chudinky, která se nechá vláčet okolnostmi a jen se diví, do čeho se to zas namočil. Teprve v druhé polovině knihy se poměr sil přeci jen poněkud změní – autoři se jednak pokusí Dianu trochu polidštit, ale hlavně nastává kritický den atentátu a Warg konečně taky trochu zahraje sám za sebe.
Thriller ukazuje, jak také mohou pracovat tajné služby, ale hlavně hezky po skandinávsku bourá mýty o supervýkonných agentech, kterým se vše daří – na to, že byl Nicholas hlavní postavou, střílel opravdu poskrovnu a vlastně to byl jen chlap, který fakt neměl svůj den. Ale pořád měl v rukou pár trumfů, se kterými hrál vabank, a to se taky počítá. Prostě člověk, co se umí prát.
Kniha vás asi nesrazí na kolena, ale milovníci krimi thrillerů s ní alespoň zalátají čas při čekání na nějakou opravdovou špionážní pecku…
Originál: Forradare, 2015
Překlad: Zdeněk Kubík
Vydal: Cpress, 2017
320 stran
