Žízeň (Jo Nesbø)

Harry Hole je zpátky v 11. knize!

Když jsem náhodně otevřela knihu a dočetla se něco ve smyslu: „Fajn, tentokrát jí nepřeťal krční tepnu,“ bylo mi jasné, že za a) Jo Nesbo si představuje dobré zprávy jinak než obyčejní smrtelníci, a za b) Žízeň nebude nic pro křehké nátury. Krev tu poteče proudem, protože holt zrůda má – žízeň…

Ulice Osla zachvátil strach. Neznámý vrah si vybírá osamělé ženy, používající seznamkovou aplikaci Tinder, a potom… (domyslete sami.) Média si na pořádně krvavé vraždě smlsla, a tak ředitel policie Bellmann vytáhne zpoza profesorského stupínku Harryho Holea, aby všem ukázal, jak se má správně vyšetřovat. Což se příliš nezamlouvá stávajícímu týmu v čele s Katrine Brattovou. Neměl by Hole zůstat v tom příslovečném starém železe? Celá kriminálka zatají dech v očekávání věcí příštích…

Takže co tu máme? Klasickou vyšetřovací partu, doplněnou přehorlivým nováčkem a protekčním blbcem, plus jednoho samorostlého týpka, který je nějak podezřele šťastný a ví, že to nemůže vydržet dlouho. Harry je ženáč a přednáší na policejní akademii a má se fajn. Chytat zrůdy mu vůbec nechybělo. Fakt. Vůbec ne. (Nebo jen trošku.)

Tak čím jsou romány Nesbeho tolik odlišné od ostatních severských autorů, co také píší o přepracovaných policajtech, jejich boji s bulvárem, s alkoholem, sériovými vrahy? Tuhle otázku jsem si kladla v první části, kdy se vyšetřování teprve rozjíždělo. Pak už ne. Nebyl moc prostor na otázky, na cokoli kromě příběhu. Postavy vás chytí, i ty blbé a nesympatické. Mravenčí policajtská dřina vám najednou bude připadat fascinující. Zase budete kontrolovat, jestli máte zamčeno. Nesbo píše tak, že získáte pocit, jako byste byli přímo tam, na místě činu, na poradě vyšetřovacího týmu, v nemocnici. Postupující temnota vám na klidu nepřidá. A už vůbec ne dvojitý konec, tak obvyklý u Jefferyho Deavera

Opět se čtenář nechal strhnout napínavým dějem, oklamat mazaně podstrčenými stopami, uhranout složitě komponovanou zápletkou, která i po 600 stránkách drží tvar. „Možná nejlepší, možná nejhorší, ale rozhodně mýty nejopředenější kriminalista osloské policie“ se vrátil v plné síle a jeho tvůrce dokázal, že za úspěchem nestojí pouze dobrý marketing. Jo Nesbø se stal fenoménem zcela oprávněně…

 

Originál: Torst, 2017
Překlad: Kateřina Krištůfková
Vydal: Kniha Zlin, 2017
597 stran

Share Button

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.