Nová povídková sbírka Hany Doubkové nabízí devět příběhů, které většinou začínají poklidně, až by člověka snad ani nenapadlo, že se z událostí nakonec může vyklubat zločin s vraždou. Chlapské hecování v hospodě (Lekce smrti), sázka mezi partou kamarádek (Smrtelná sázka), jedna z mnoha hádek mezi manželi (titulní Vražedný podraz) – tentokrát kvůli notebooku a manažerskému kurzu, náhodně nalezený pejsek (Temné stíny) nebo třeba rozbitá pračka (A šestá možnost je smrt). Dříve nebo později se ale povídky začnou zamotávat, a tak se nemusíte bát, že by nesplnily to, co se od nich očekává – ke zločinu nakonec ve všech dojde.
Více než označení detektivní povídky by se ale asi hodilo mluvit o kriminálních příbězích, či spíše malých psychothrillerech. Neřeší se tu totiž vraždy v uzavřeném kruhu s určitým množtsvím podezřelých, kde se nakonec odhalí identita vraha, ale sledujeme, jak se hrdinové povídek nějakým způsobem stanou oběťmi zločinu – nebo v některých případech se dokonce sami stanou pachateli a prostor se tak věnuje důvodům a plánování jejich zločinu.
Povídky jsou vyprávěny v první osobě (až na jednu) a vypravěči jsou tentokrát jak ženy, tak muži. Skoro by se dalo říct, že právě těm mužským hrdinům se v trablech, do kterých se dostanou, dá někdy fandit i víc. Nejlépe ale ať si každý svůj názor udělá sám…
Tak jako tak lze knihu rozhodně doporučit a pochválit. Povídky jsou poměrně krátké, čtivé, dobře napsané, a co je hlavní, autorka se neopakuje s nápady a pokaždé jde o úplně jinou záležitost. Za sebe považuji tuto knihu za zatím nejlepší od Hany Doubkové a vytknout jde opravdu jen naprosté detaily – dvě různé postavy používají stejné označení „poliši“, i když čeština nabízí i další nelichotivá titulování (benga, fízlové atd.), a manažerský kurz za dva tisíce na týden mi přijde dosti levný. Závěrečná povídka Umím si poradit byla navíc oceněna druhým místem v Ceně Společnosti Agathy Christie o nejlepší detektivní povídku roku 2009.
Nava, Plzeň 2009
Devatenáctý ročník edice Kriminální příběhy
144 stran
