První kapitola knihy je vlastně poslední kapitolou málem sedmdesát let trvajícího přátelství dvou detektivů z Jednotky pro vyšetřování neobvyklých zločinů, Arthura Bryanta a Johna Maye. Sídlo oddělení totiž vyletělo do vzduchu a s ním i Bryant, který byl zvyklý pracovat v něm dlouho do noci. Pár dní před svou smrtí se ale Mayovi svěřil, že začíná psát paměti a že ho to možná dostane do maléru. A tak se May ve vzpomínkách vrací k jejich prvnímu společnému případu, do roku 1940, do válečného Londýna…
Je trochu náročnější stíhat přesuny z přítomnosti do minulosti a zpět, z depresivního prostředí věčného strachu ze smrti za války, do ještě depresivnější samoty a beznaděje starého Maye. Ten po smrti svého parťáka nachází poslední smysl své neužitečné maličkosti v odhalení důvodů Bryantovy smrti. Ale navzdory nic neslibujícímu začátku mě ty „flashbacky“ do zatemněného divadla s jeho vraždícím Fantomem začaly docela bavit, ačkoli vyprávění a vlastně i vyšetřování bylo mírně řečeno chaotické, se spoustou bizardních motivů – spiritistky s vycpanou kočkou jako médiem, useknutýma nohama mezi pečenými kaštany, želvou jménem Nižinský… Bylo to pochmurný, ale bylo to hezký.
Originál: Full Dark House
Překlad: Ondřej Duha
Vydal: BBart, 2006
