Vražda v televizi (Stella Blómkvist)

Stella Blómkvist je nejen jméno autorky, ale také hlavní protagonistky spisovatelčiných knih. Ovšem jméno autorky je pseudonym, pod kterým by se měla skrývat některá z významných osobností islandského života.

Mladá obhájkyně Stella je tak trochu něco jako samorost. Skrývá se v ní nejen spousta cynismu, ale také skvrny z dětství a samozřejmě láska k všudypřítomné whisky značky Jack Daniels. Na první pohled působní Stella velmi rázně a samostatně, ale celým románem se tahají nitky čehosi tmavého ve vztahu k rodičům. Možná proto nedokáže prožívat žádný vážný vztah, který nahrazuje avantýrami na jednu noc, zcela bez závazků. Jediný absolutně pozitivní vztah má Stella ke své whisce.

Zpočátku se zdá, že kniha má dva různé příběhy. Na jednom ze svých nočních výletů potkává Stella Filipínku Corazon, která se snaží někoho přemluvit k pomoci. Aby dívce nehrozil návrat domů, bere si ji Stella k sobě a stává se její advokátkou v případu, kde kuplířství zasahuje i do „vyšších sfér“. Dívka se snaží Stelle zavděčit pomocí v domácnosti a postupně se stává pro zaneprázdněnou advokátku nepostradatelnou. Nočním telefonátem získává Stella další klientku, a to v podobě asistentky Asty, která měla způsobit smrt televizní moderátorky.

Třetí klientkou Stelly se v tomto příběhu stává Hallgerdur, jejíž postava působí jako varování pro všechny ty literární kritiky, kteří necitelně rozcupou vše, co jim přijde do rukou. Stella má v policejních složkách známého jménem Raggi, který se snaží být objektivní a pokud možno nápomocný, ale ostatní „zlaté hochy“, jak jim advokátka říká, příliš v lásce nemá. V knize se opět objevuje i sociální kritika, typická především pro detektivky severských zemí. Kniha Vražda v televizi je bezesporu velmi moderním textem co se týká stylu i obsahu, do nějž patří i tajnosti lesbického vztahu, který je jedním ze spojovacích článků příběhu. Propletenec všech tří kauz, kterými se Stella zabývá, je navzájem více provázanější, než se na první pohled zdálo.

Ostrá žena, která má nejlepšího přítele pouze ve své oblíbené whisky, se pouští do boje se spravedlností i tam, kde jde o život. Nenechává se vystrašit vyhrožováním narozdíl od policie, která tam, kde se případ dotýká zájmů „vyšších sfér“, raději ubírá plyn.

Autorka patrně velmi dobře ví, že u způsobu jakým líčí malé islandské společenství je pseudonymu zapotřebí. Velmi zvláštně působí tykání mezi všemi osobami jedno jakého věku a postavení.

Drsná kniha především pro vnímání citového života Stelly, se zajímavým příběhem vyprávěným v první osobě, kde není ani zapotřebí velkého napětí, kterého se ale také ke konci knihy dočkáme. Vražda v televizi je příběh, u kterého nevíme, jestli hlavní hrdinku obdivovat pro její sílu nebo ji spíše litovat. Většina kapitol končí citátem a větou: Říkávala máma a já abych jen dodala: „Žena nemusí mít tak ostré lokty, aby byla ženou s velkým „Ž“,“ říkávala máma.