S. S. Van Dine

VYŠLO ČESKY

* 15. října 1888 (Charlotesville, Virginia) – 11. dubna 1939 (New York)

Klasik pohřbený pod vrstvami prachu… Vážně jste nikdy neslyšeli jméno Philo Vance? S.S. van Dine je umělecký pseudonym pro Willarda Huntingtona Wrighta, učence a literárního kritika. Studoval na Harvardu a pak umění na univerzitách v Paříži a v Mnichově, pracoval jako literární a umělecký kritik pro Los Angeles Times. Později redigoval newyorský literární časopis.
V roce 1923 zkolaboval z přepracování (avšak jeho autobiograf tvrdí, že šlo o předávkování drogami), a doktoři mu naordinovali zákaz těžké duševní činnosti a domácí péči po dobu dvou let. Během této doby se z nudy začal zajímat o detektivní literaturu, přečetl na 2000 soudobých povídek a knih. Stal se teoretickým odborníkem v tomto žánru a časem vyšla jeho kniha, mapující průkopnické začátky detektivky, “Nejlepší detektivní příběhy světa” (1928) a také stať “Dvacet pravidel pro psaní detektivních příběhů”, z nichž autoři víceméně vycházejí dodnes. Wright se rozhodl napsat svojí vlastní detektivku, ale použil k tomu pseudonym, který složil ze starého rodinného jména van Dyne, a tehdejší zkratky parníku S.S. (steamship).

První tři knihy (Benson, Canary, Green) byly původně myšleny jako ucelená trilogie, ale po svém úspěchu je autor rozšířil a napsal další tři. Nejdříve chtěl skončit u těchto šesti příběhů, protože dle jeho slov “nikdo nemá víc než 6 detektivních námětů ve svém systému”. Ale úspěch jeho prvních šesti knih ho přiměl přehodnotit svá slova a napsal tedy další šestici. Literární kritici se však shodují, že tato pokračování jsou nižší kvality a že vlastně potvrzují jeho vlastní předešlé prohlášení…
Hlavní postavou jeho knih je prudce inteligentní Philo Vance, který řeší případy pomocí brilantních dedukcí, analýz a psychologie, takže z toho jsou všichni policisté na větvi. Vance má vlastně dva své “doktory Watsony.” Okresní návladní Markham ho bere ke svým složitým případům a pak se přou o postupu a důkazech, a Vanceův advokát “van Dine,” který je mu vždy v závěsu, slouží jen k tomu, aby mu bylo dovoleno po letech publikovat některé Vanceovy nejlepší kauzy a hodnotit je také ze svého nechápajícího a užaslého pohledu. Vanceův povýšený, znuděný a snobský postoj, a jeho absolutní intelektuální nadřazenost často čtenáře dost štvala, faktem však zůstává, že Philo Vance patří mezi starou dobrou klasiku…

Snad všechny van Dineovy knihy se dočkaly filmového zpracování a měly úspěch také jako rozhlasové hry. V Čechách nejznámější a nejpřekládanější kniha, Vyvraždění rodiny Greenů, se dočkala české filmové verze. V roce 2002 ji natočil Jiří Strach a obsadil do hlavní role Jiřího Dvořáka.

ČESKY VYŠLO :: 

  • Dračí stopa (The Dragon murder case, překlad Běla Vrbová-Pavlousková, nakl. Karel Volenský, 1934)
  • Hazardní hráč (The Casino murder case, Jiří Fober, nakl. Jan Naňka, 1948)
  • Klidná mysl (the Garden murder case, Běla Vrbová-Pavlousková, nakl. Karel Volenský, 1939)
  • Královské vraždění (The Bishop murder case, Alena Maxová, František Turek, Dělnické nakladatelství, 1947)
  • Tajemství zavřených dveří (The Kennel murder case, J. Urban, nakl. L. Janů, 1935)
  • Vražda Alvina Bensona (The Benson murder case, Běla Dintrová, Naše vojsko, 1995)
  • Vražda Markéty Odellové (The Canary murder case, Fr. Bommer, Dělnické nakl., 1947)
  • Vražda v muzeu (The Scarab murder case, Běla Vrbová-Pavlousková, nakl Ivo Železný, 1992)
  • Vyvraždění rodiny Greenů (The Green murder case, Eva Outratová, Odeon, 1969)
Share Button

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.