Bez kamarádů se žije jen těžce. S kamarády ale někdy také. To když vás kamarád málem přivede do hrobu. Travis McGee, opálený floridský samotář, bydlící na hausbótu ve Fort Lauderdale, by mohl vyprávět. Jednoho krásného dne ho takhle starý přítel Billy požádal o pomoc. Se svou krásnou přítelkyní si koupili luxusní jachtu, aby si užili trochu té romantiky a potápění. V jedné takové zátoce jim jakýsi fracek s holkou loď ukradl (kdo by ksakru na tu chvilku nenechal klíče v zapalování, že?).
No, naštěstí je tu Travis McGee – „havarijní poradce“, který se moc neptá, policii do ničeho nezatahuje, ale levný není. Ze zachráněného majetku si účtuje polovinu ceny. Billy nakonec souhlasí s podmínkami a Travisovi nedává velkou námahu loď najít. Problém je snad trochu v tom, že na lodi nachází tak trochu nepořádek – to máme jeden zavražděný mladík s (falešnými) bankovkami nacpanými v puse, vedle něj zavražděná holka s rozbitou hlavou a pokračujeme do další kajuty – zde zavražděná dívka, navíc ještě znásilněná.
Trave nechce mít pochopitelně s vraždami nic společného, zavolá tedy anonymně pobřežní stráž a mohlo by se zdát, že pro něj úkol skončil. Zase na pár týdnu pohoda, lehátko, gin… Jenže znásilněná dívka pocházela z rodiny peruánského drogového krále, a ten chce, aby hlavy padaly stůj co stůj. Je jasné, že dívka se nechala zatáhnout do transportu drog a mladík-zloděj-kurýr byl natolik hloupý, že chtěl platit falešnými penězi.
Billy brzy umírá (už chápu, proč se o něčem říká, že je to lepší než drátem do oka), Travis jen náhodou uniká pumovému atentátu. Je nabíledni, že někdo nechce věřit tomu, že nemá s vraždou nic společného. Nezbude tedy nic jiného, než si obout jachtařské boty, a jak už tomu v detektivkách bývá, najít pravého viníka.
Travis McGee je postavou 21 detektivních románu amerického spisovatele Johna D. MacDonalda, který mj. studoval finance a obchod (docela zřetelně se jeho vlastní znalosti odrážejí v postavě McGeeho přítele Meyera). Je to ostřílený harcovník, bývalý hráč amerického fotbalu a bývalý voják. Dle jeho vlastních slov si užívá předčasného důchodu, jen si na něj občas musí holt vydělat akcemi, které jsou na hranici legálnosti. Nicméně to není hloupý plážový povaleč, je to člověk se svědomím, člověk mající rád „svou“ Floridu, kde žije, ale zároveň se smutkem a melancholií pozorující, jak se vše kolem něj mění k horšímu.
Osamělý stříbrný déšť snad nejvíce tento smutek odráží. Možná i proto, že jde o autorovu poslední knihu (zemřel v roce 1986) s tímto „detektivem“. Nicméně v závěru nachází McGee něco, co naprosto nečekal, a co by ho mohlo – navzdory jeho jisté odevzdanosti – posunout do úplně nového života. Přesto neztrácí Déšť nic ze svého kouzla, které mají fanoušci McGeeho rádi – nebezpečí, úlisné záporáky, krásné dívky, atmosféru moře, jachet, plachtoví a samozřejmě – dobrého pití.
Originální titul: The Lonely Silver Rain (1985)
Vydáno: A. A. Knopf, New York (1985)
Vydání v České republice: GABI (1994)
Přeložila: PhDr. Zuzana Čaplová (1994)
252 stran
