Kurz tvůrčího psaní (Jincy Willettová)

kurz-tvurciho-psaniKurzy tvůrčího psaní už se sice u nás také rozmáhají, v Americe jsou však fenoménem, soudě podle toho, kolik dnes oblíbených spisovatelů jimi dříve prošlo. Autorka tohoto detektivního románu je důkladně zná z té druhé strany – je dlouholetou lektorkou kurzů a na její knize jsou ty zkušenosti vidět…

První hodina kurzu matně připomene začátek Pana Kaplana a stejně jako on zanechá na tváři úsměv, který jen tak nevyprchá. Na vině tomu bude notně ironický styl vyprávění, nečekaně humorné šlehy, a především učitelka kurzu, Amy Gallupová. Ta už toho zažila a hlavně přečetla opravdu hodně, a opravdu mizerných věcí. Také má „přečtené“ i účastníky kurzů, takže dokáže trefně dešifrovat, co opravdu čtou, namísto toho, co tvrdí, že čtou. (Když někdo prohlásí, že čte výhradně Hemingwaye a Fitzgeralda, nejspíš doma hltá Toma Clancyho…)
Je nové čtvrtletí a s ním se sešla nová skupina zájemců o to, stát se dalším Danem Brownem či Robinem Cookem. (Nevím, jestli je to opravdu narážka na Kaplana, ale do kurzu se tak jako on už poněkolikáté vrací beznadějně netalentovaná studentka, něco jako „Slečna Carla má stále třídu ráda.“) Skupinka je vskutku různorodá, je tu mimo jiné naivní blondýna, vysmátý sympaťák, arogantní blb i upjatá stará dáma. Každý z nich je přesvědčen, že v něm dříme ohromný talent, při každé hodině se tedy rozebírají některé „majstrštyky“, z nichž pár se nehodí ani do kamen. Ale někdo z nich má rozhodně talent, talent vyplašit nebo ublížit. Členové kurzu totiž postupně dostávají různé zlomyslné až zlé anonymy nebo urážlivé kritiky na své povídky. Musí to tedy být někdo z kurzu. Škodičovy kousky pokračují, až to Amy musí ohlásit rektorátu univerzity, který kurz promptně zruší a s těžkým srdcem vrátí členům kurzovné. Ti se ale vzbouří a začnou se k Amyině zděšení scházet i tak – lekce pokračují na domácí půdě a to, že je někdo z nich záškodník, dělá tvůrčí seance ještě zajímavější. Vlastně to někteří berou jen jako vzrušující hru a nikdo o tom ani nechce mluvit – proč kazit atmosféru, když je nám teď tak dobře? A pak zemře první člen…
Hlavní postava Amy Gallupová je opravdu zvláštní. Uzavřená, kdysi úspěšná spisovatelka, teď ji drží nad vodou jen čtvrtletní kurzy a pes, který ji vlastně nemá rád. Amy nesnáší kytky a společnost a bojí se v noci ve vlastním domě. Člověk by nevěřil, že někdo takový může být sympatický, ale Amy je, a moc. Nejen díky své lásce ke knihám a hořkému nadhledu nad sebou samou, ona je prostě neskutečně realistická. Ostatní z kurzu už tak rozebraní nejsou, jde spíš jen o typy postav popsané tak akorát, aby čtenář mohl zkusit tipovat pachatele. Ale že se Škodič umí skrývat…
Detektivka z kurzů psaní? Senzace! Kdo má rád knihy a detektivky vůbec, tomu román nemohl uniknout. Já se na něj těšila hodně a užívala si každou stránku. Protože je zasazen do literárního prostředí, je tu spousta odkazů pro zasvěcence (např. hybridní názvy knih na Amyině blogu) navíc účastníci kurzu chtějí psát hlavně proto, že rádi čtou, což je další trefa do černého. Navíc autorka obohacuje vyprávění i jinými texty, takže tu jsou jak ukázky literárních počinů začínajících snaživců, tak i úseky z Amyina blogu, Škodičovy deníky nebo zběsilá emailová korespondence spiklenců proti společnému nepříteli, kterým je jeden z nich. (Ten nejneočekávanější.)
Chytrá, zábavná a neotřelá knížka pro všechny knihomoly.

Originál: The Writing Class
Překlad: Petra Diestlerová
Vydal: Knižní klub, 2010
302 stran

Share Button

Autor příspěvku: Michaela Turková

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA