Kdo má na svědomí bestiální vraždu neoblíbeného a protivného včelaře? Podezřelých je hodně, motivů ještě víc. Kriminalista Petr Klenský nebude mít lehkou práci, má ale oporu v amatérské vyšetřovatelce Marii Kovandové, hrdince už desátého titulu.
Starosta malé obce Karel Osika má těsně před důchodem. Už proto se mu nechce řešit problém mezi místním včelařem Bartoněm a jeho sousedem Holanem. Ten tvrdí, že včely z Bartoňových úlů ohrožuji jeho dítě.
Bartoň je bývalý policista a svérázný mlčenlivý chlapík, který má problémy s kdekým. Třeba s Ivanem Prchalem, s nímž kdysi soupeřil o přízeň krásné modelky Mileny Horské. Když ještě „za totality“ emigrovala, vinil za to Bartoň Prchala a snažil se mu všemožně škodit. Dodnes mezi nimi panuje nenávist, která může být ještě horší, když se Milena po letech vrací z emigrace a rozhodne se usadit v nedalekém domě po rodičích.
V několika vesnicích se množí vykrádání chat. Dva mladící, Filip a Adam si tímto způsobem „přivydělávají“ a občas přidají i krádeže kabelek nebo věcí z osobních aut. Bartoňovi kdosi poškozuje úly, a tak instaluje fotopasti, které však nevyužívá jen k ochraně svého majetku, ale i k vydírání. Jednoho dne je nalezen mrtvý, přivázaný ke stromu u jednoho ze svých úlů, který někdo zapálil. Rozběsněné včely potom Bartoně usmrtily stovkami žihadel. Podezřelých je spousta, motivů je hodně. Ale koho dovedla nenávist až k takovému činu? Záhy je nalezena v nedaleké opuštěné chatě další mrtvola, ohořelá k nepoznání. Kdo to je? Má jeho smrt nějakou souvislost s vraždou Bartoně? Co se to děje v dosud poklidném kraji?
Česká autorka Jarmila Pospíšilová pracuje od roku 1993 jako advokátka. Díky své práci poznala řadu různých příběhů a osudů, které využila v téměř dvou desítkách svých románů. Píše jak detektivky, o kterých je přesvědčená, že dokážou být současně i kvalitním literárním dílem, tak společenské romány, ve kterých klade důraz především na mezilidské vztahy.
Jeden z jejích posledních románů Když se rojí smrt nás zavede do několika fiktivních vesniček (vzhledem k tomu, že autorka žije na rozhraní Hané a Drahanské vrchoviny, můžeme vytušit střední Moravu, případně Vysočinu). S každou novou kapitolou se seznamujeme s jedním či dvěma novými aktéry. Těch je v knize docela dost, takže možná právě proto si autorka ani nakladatelství zřejmě nevšimlo chyby, kdy spisovatelka nejprve píše, že se přítel jedné z postav jmenuje Michal, později zase Kamil…
Máme tedy před sebou plejádu postav, známe jejich charaktery a vzájemnou provázanost, takže můžeme velmi brzy uhodnout, kdo bude první obětí. Nicméně autorka s vraždou nespěchá. Nejde o klasickou detektivku začínající nálezem mrtvého těla, kde se teprve spolu s kriminalisty dozvídáme, o koho jde a co mohlo být motivem k vraždě. Jarmila Pospíšilová nás v souladu se svým zájmem o lidské osudy nejprve seznamuje s psychologicky výstižně prokreslenými charaktery, které bychom mohli potkat kdekoliv na vesnici či ve městě. Určitě většina z nás několik podobných typů zná. Tím, že mají běžné denní starosti, problémy i radosti, je tento čtivý román, psaný jednoduchým, jasným a stručným stylem, přístupný široké čtenářské veřejnosti.
S postupem příběhu se autorka začne více zaměřovat na kapitána Petra Klenského a jeho kolegy, který spletitý případ dvojnásobné vraždy vyšetřují. Stranou však nezůstanou ani ostatní postavy. Jak se jich smrt neoblíbeného souseda dotkla? Co si o ní myslí, co udělají dál? Jako v každé dobré detektivce se postupně ukazuje na toho či onoho podezřelého, aby nakonec bylo třeba všechno jinak, než jsme tipovali a očekávali.
Klenský je přítelem Marie Kovandové, která by mu ráda s vyšetřováním pomohla. Tahle amatérská vyšetřovatelka, jinak překladatelka z angličtiny, má leckdy trefné postřehy a není v tomto románu náhodou – vystupuje už v celkem deseti autorčiných titulech, které tvoří stejnojmennou sérii.
Moje zmínka o jednoduchém stylu psaní by mohla svádět k domněnce, že jde spíše o povrchní román, ale není to pravda. Nejlépe je to vidět na případu samotného Bartoně. Přiznám se, že jsem mu někdy i rozuměl. Když pak byla jasná odpověď na otázku „Kdo bude první mrtvola?“, bylo mi ho v pasážích, kde se těší na to, jak objede včelíny a udělá si něco dobrého k jídlu, dokonce i líto. Věděl jsem, že už to nejspíš nestihne. V každém to svědčí o kvalitně napsaných postavách, které nejsou ani náhodou černobílé. Každá má ke svému jednání nějaký důvod, jen to okolí nemusí zrovna pochopit.
Román bez hluchých míst, napsaný úsporným způsobem. I když dlouho čekáme na první zločin, čtenáře nudit nebude, a to především díky psychologii postav, ze které je patrné, že autorku zajímají a že čerpá ze své praxe.
Text: Jarmila Pospíšilová (2016)
Vydáno: Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno (2016)
224 stran
