Pustila jsem se odhodlaně do čtení i přes hrůzu nahánějící objem knihy, a stále si nejsem jistá, jestli je víc detektivkou nebo historickým románem. Ale přikláním se spíš k historii, přičemž detektivní zápletka je jen berličkou pro rozsáhlé dějepisné výklady.
Rámcový příběh je prostý – římský hostinec U panice se jednoho zářijového dne roku 1683 uzavře okolnímu světu – jeden z hostí totiž záhadně zemřel a je tu podezření na mor, obyvatelé hostince jsou proto zabedněni v nucené karanténě. Hostinského zakrslý podomek, z jehož pohledu je příběh líčen, se tak uvnitř seznámí s abbém Attou Melanim, královským špionem, kterému pak po nocích pomáhá zjistit, kdo zabil starého šlechtice, a který jemu, jako svému méně chápajícímu Watsonovi, objasňuje různé záhady a události tehdejší Evropy i osudů dalších obyvatel hostince, kde každý má své tajemství. Ve hře je bitva s Turky u Vídně, Ludvík XIV., vrchní intendant Fouquet i papež Inocenc XI.
Kromě toho se kuchtík také obratným vyptáváním u dalších hostů dozví přehršle informací o lékařství, astrologii, jansenistech a kytarovém rondu, zkrátka, kdyby se vynechaly všechny ty neužitečné přednášky kolem, mohla by se kniha dostat i k těm, pro které je téměř 700 stran neúnosných…
Albatros, 2004
Překlad Jitka Křesálková, Eva Ruxová
