Některé romány se těžko škatulkují. Zvlášť ty z hitlerovského Německa…
S romány z nacistického Německa jako by se roztrhl pytel. Peterson a jeho Hitlerovi nepřátelé, Praha osudová od Philipa Kerra… I když některé romány byly napsány už před drahnou dobou (jako Harrisova Otčina), právě teď nastala ta správná doba pro jejich znovuvydání; teď, když už se ani Němci nebojí napsat na Vůdce satiru – Timur Vermes: Už je tady zas. Ale stále je víc románů, které na minulosti nic vtipného nevidí. Mezi ně patří i nový román nakladatelství Paseka.
Einsteinova krev se odehrává začátkem 30. let, kdy Německo teprve sbíralo síly, Hitler se dral na funkci kancléře a Berlín bylo úžasné multikulturní město. Čtenář má tísnivý pocit už jen z toho, že ví, zatímco postavy netuší – kam to všechno povede, co bude s Evropou dál. Atmosféra předzvěsti 2. světové války tu hraje jednu ze zásadních rolí.
Další neméně důležitou roli hraje psychiatr Martin Kirsch, kterému se nelíbí nové experimentální metody léčby, jaké zavádí jeho kolega. To je první, co se o něm dozvíme. Postupně s každou další kapitolou dostáváme nové útržky z jeho osobnosti, které jsou však víc než mlhavé. Je doktor Kirsch snílek, nebo jen zbabělec? Chce se ženit, miluje svou snoubenku vůbec? Aniž by to Kirsch tušil, stává se klasickou postavou detektivních příběhů – komplikovaným hrdinou, jehož osobní tajemství budeme postupně odhalovat spolu s hlavním případem.
A tím případem je neznámá dívka, která Kirsche fascinovala, už když jí potkával na ulici. Po jakémsi napadení si však dívka na nic nepamatuje a doktor Kirsch se jí ujme z ne tak docela profesionálních důvodů. Ale přitažlivost se přesto spojí s vědeckou zvědavostí, a tak se psychiatr rozhodne zjistit nejen příčiny její amnézie, ale i dívčinu pravou totožnost…
Román není lehké čtení, není to ani klasická detektivka, na to tu chybí mrtvola. Naproti tomu je tu až dost z Einsteinových teorií, po jejichž přečtení nejsem o nic blíž k jejich pochopení.
Hlavní příběh plný tajemství dokreslují nepatrné náznaky, které si ale postavy moc nepřipouští, detaily, které jsou tu jen jako kulisa – pálení knih, vyrabování židovského obchodu, náhlý zájem antropologů o nordickou rasu… Pro příběh nejsou podstatné, zato perfektně dotvářejí tíživou atmosféru.
Nabízelo se mi srovnání s jiným románem zasazeným do meziválečné doby – Návrat kapitána Johna Emmetta. I v něm se hodně řeší zákoutí lidské mysli, dopad Velké války na veterány, i v něm se dobovou atmosférou prosáklý příběh točil kolem případu, který vlastně ani nemusel být zločinem. Jsou tu však i rozdíly. Kirsch by potřeboval trochu větší charisma a jeho příběh zas trochu míň kvantové fyziky. A možná trochu víc děje…
Těm opravdu trpělivým čtenářům se román nakonec odmění. Když postupně přijdou na to, že tady nejde o mrtvoly a vraždy, ale o hledání pravdy, která však může mít mnoho podob, mnoho verzí. Jako by celou knihu vystihoval citát:
„Nestal se žádný zločin, nic nemělo důvod, neexistoval cíl. Jen mámení.“
Einsteinova krev je historickým románem s detektivní zápletkou pro náročnější čtenáře, kteří se nebojí ponořit do doby, kdy se žití měnilo v horečnatý sen a všechny cesty vedly do pekel…
Originál: The Einstein Girl, 2010
Překlad: Radovan Zítko
Vydala: Paseka, 2014
396 stran
