Do posledního dechu (Robert Bryndza)

Přijetí přátelství na sociální síti pro ně znamenal rozsudek smrti… Čtvrtý thriller s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou je malinko jiný než předcházející tituly, ale stále stejně dobrý.

Obálka knihy: Robert Bryndza Do posledního dechuV Londýně je nalezeno už druhé tělo mrtvé a zohavené dívky pohozené v kontejneru na odpadky. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová sice nyní pracuje na oddělení, které se zabývá spíše papírováním (tzv. Projektový tým), ale vyšetřování vražd ji chybí. Když doveze kolegu Petersona po společně stráveném večeru na místo nálezu druhé oběti, je otřesena pachatelovou brutalitou a začne všemožně usilovat o návrat na původní oddělení a možnost vraždy vyšetřovat.

Nakonec se jí to podaří a se svým staronovým týmem musí nasadit veškeré prostředky, obětovat veškerý volný čas a leckdy i spánek, protože vrah se už chystá na svou další oběť. Facebook a další sociální sítě mu to velmi usnadňují, protože si vždy založí falešný profil, který má jediný cíl – vylákat vyhlédnutou mladou ženu na rande, které bude její poslední…

Britský spisovatel Robert Bryndza dnes žijící na Slovensku (jeho příjmení je prý skutečné) je velice plodný a úspěšný autor. Jeho prvotina Dívka v ledu vyšla teprve v roce 2016 a od té doby už autorovi vyšlo šest dalších titulů s Erikou Fosterovou. Do posledního dechu je čtvrtý česky vydaný titul. Nutno podotknout, že se zatím všechny čtyři romány setkaly s velkým čtenářským ohlasem a třetí díl série – Temné hlubiny – přijel autor dokonce sám představit loni v listopadu do Prahy.

Jeho aktuální česky vydaná novinka se od předchozích titulů malinko liší. Pachatele známe (včetně jména, kde žije a pracuje) dost brzy, takže se čtenářova pozornost dělí mezi pátrání Eričina týmu a uvažování pachatele a spřádání dalších plánů. Někdy ve druhé polovině knihy je to tak půl na půl, nebo dokonce scény s pachatelem mírně převažují. V knize také najdeme více pro thriller obvyklých zápletek, čímž malinko ztrácí na originalitě. Zápletka, kdy si pachatel vybírá oběti přes seznamky a sociální sítě už tady byly mnohokrát. Nicméně Bryndza je autor, který thrillery rozhodně umí, a tak i tentokrát odvede stoprocentní práci a zejména v závěru čtenáře ke knize připoutá, dokud nedočtou poslední stránku.

Při popisu toho, co musely oběti před smrtí prožít, autor malinko přitvrzuje, ale přeci jen „brzdí“ včas, nejde do takových detailů jako jeho někteří kolegové (nebo zejména kolegyně) a zbytek nechává na čtenářově představivosti. Své hlavní postavě také dopřál trochu příjemnější soukromí a odebral ji něco z její umanutosti, kterou často štvala své nadřízené (a zpočátku i některé čtenáře).

Jako v mnoha současných thrillerech i tady hrají velkou roli četné kamery „Velkého bratra“ v ulicích metropole, které ale policii vydatně pomáhají, a pak už zmíněné sociální sítě. V Bryndzově románu můžeme před nimi najít jemné varování, zejména před bezbřehou důvěrou v informace na nich prezentované. Sám autor v doslovu nabádá k opatrnosti, nicméně jedním dechem vyzývá čtenáře ke komunikaci s ním právě prostřednictvím těchto médií. Ale alespoň slibuje, že informace o čtenářích nebudou nikdy použity a zneužity. Roztomilé i uklidňující…

Do posledního dechu je kniha, o které se dá s trochou nadsázky a přimhouřením očí říci, že se čte do poslední stránky jedním dechem. Přes drobnou ztrátu na originalitě jde stále o svižně a dobře napsaný thriller s patřičně slizkým „záporákem“  a s řadou uvěřitelných a sympatických hlavních postav. Autorovi fanoušci určitě nebudou zklamáni, stejně jako příznivci dobrého thrilleru.

 

Originální titul: Last Breath (2017)
Vydáno: Bookouture (2017)
Vydání v České republice: Grada Publishing, a. s. (2018)
Přeložil: Kateřina Elisová (2018)
416 stran

Share Button

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.