Ze severu k nám proudí samé depresivní detektivky, podobné si jak vejce vejci. Tahle kniha je však jiné kafe. Ne že by nebyla depresivní. Prostě se vymyká.
Švédsko 18. století. Složitá doba, kdo chce ať si najde detaily na netu, pro důkladnější jsou poznámky na konci knihy. Anebo přijmete historické reálie tak, jak je autor předkládá, a zaměříte se jen na příběh. Ve stoce je totiž nalezeno zohavené tělo. Případ dostane k řešení spolupracovník policejního velitele Cecil Winge, právník se skvělým vzděláním. A „k ruce“ bude mít jednorukého drába Mickela, který tělo vylovil…
Vymyslet originální pátrací dvojici už není nic snadného, ale tady si vážně lebedíte. Biřic Mickel Cardell je válečný veterán, dnes bychom řekli, že má posttraumatickou stresovou poruchu, ale tenkrát byl prostě jen opilec a rváč. Zato Winge je hubený intelektuál, člověk s brilantní myslí, kterého zrazuje slabé tělo – souchotiny mu každý den ubírají síly. (Malinko mi svým kontrastem připomínají agenta Pendergasta a poručíka D´Agostu).
Můj dojem z prvních kapitol byl takový, že Eliáš Sattler by na půdě tohohle románu nevydržel ani vteřinu: Stockholm 18. století je ubohý, špinavý a páchne. Ulice jsou plné břečky, řeka je vlastně stokou plnou splašků, obyvatelé si na hygienu moc nepotrpí. Proč taky – v chudinské čtvrti lidský život nemá žádnou cenu. Autor se nijak nesnaží nic přikrášlovat, v tomhle drsném světě se neštítí popsat cokoli. Čím víc čtete, tím víc jste sice fascinováni, ale tím víc je vám taky jasnější, že to, co pátrači odhalí, se vám opravdu nebude líbit. Puch, hniloba a štěnice ještě nic nejsou. To ta neskutečná bezcitnost, jaké autor vystaví oběť i čtenáře, krutost, ta se vám zažere pod kůži…
Najdete tu i geniálně vystavěné vedlejší příběhy, doplňující celkový obrázek, ale ty osudy jsou tak strašné, že si úpěnlivě přejete vrátit se k umírajícímu a zmrzačenému – protože i tyhle hlavní postavy byli o fous optimističtější než ta strašlivá mezihra.
Vlk a dráb je detektivka temná jak noc. Už jsem vlastně ani nedoufala, že závěr přinese aspoň špetičku naděje, aspoň malinkatý dobrý konec – Winge se drží na nohou jen silou vůle, žádný druhý díl bez něj nebude, autorovi tak už nic nebrání zasadit čtenáři poslední ťafku, ránu z milosti. Jeho představa šťastného konce je proto dosti vachrlatá a hodně nechává na čtenářově fantazii – ale ten už je tak vydeptaný, že je vděčný za cokoli…
Vlk a dráb ohromil roku 2017 švédský literární svět, získal řadu ocenění a překládá se do 35 zemí. Slabší povahy z něj můžou mít špatné spaní, ale jinak je to román, který si ten rozruch opravdu zaslouží…
Originál: 1793, 2017
Překlad: Romana Švachová
Vydal: Argo, 2019
429 stran
