Tajemství (Pavel Kohout)

Mladý kriminalista by rád dostal svůj první velký případ. Sebevražda na něj ale nevypadá. Nebo ano? Volné pokračování románů Les Bor a Vražedkyně.

Nejeden čtenář detektivních románů je jistě rád, když ho autor něčím překvapí, a to nejen po stránce odhalení pachatele, ale například netradičním pojetím, nevšedními styly vyprávění nebo neotřelými postavami. Ostatně i porota některých literárních soutěží k tomu s jistou důležitostí přihlíží. Jihočeský spisovatel Pavel Kohout mě osobně už ve Vražedkyni dokázal zaujmout, jak stylem vyprávění, tak odhalením, kdo je vlastně kdo. A v tomto duchu se odvíjí i jeho další detektivka, kterou vydal v loňském roce.

Mladý detektiv Martin Tůma je spolu s kolegy přivolán k úmrtí mladé dívky, která byla nalezena oběšená v lese. Nálezcem je bývalý vyšetřovatel Karel Koutný. Od kriminálky odešel z vlastního rozhodnutí už před nějakým časem a od té doby střídá různá zaměstnání. Po rozchodu s partnerkou mu dělá společnost maximálně lahev alkoholu.

Tůmovi starší kolegové považují celý případ za jasnou sebevraždu a její dořešení svěřují právě Martinovi. Ten je sice rád, že dostává svůj první samostatný případ, ale zároveň je zklamaný, že nejde o případ vraždy, na kterém by si mohl vybudovat renomé. To se mění ve chvíli, kdy je čím dál více přesvědčen o tom, že o sebevraždu nešlo a že někdo dívku zabil a vše pouze narafičil. Později se Martin spojuje s Koutným, kterému staré detektivní instinkty nedají spát a přiklání se ke stejnému názoru jako mladý kriminalista. Prosadit to ovšem u nadřízených bude těžká věc. Mezitím dochází k dalšímu úmrtí, které opět vypadá jako sebevražda…

Pavel Kohout se narodil v Českých Budějovicích, kde také žije. Je autorem několika webů a věnuje se také prodejním textům. Pod vlastní nakladatelskou značkou KKnihy.cz vydal v letech 2014–2015 několik publikací. Šlo především o povídky ze školních let a knihy o fotografování (O expozici, Prodej to). Tajemství je jeho třetí detektivní knihou, a tudíž i třetím případem jihočeské kriminálky. Spojují se v něm oba předchozí příběhy i hrdinové. V nich se čtenář mohl dozvědět, jaké případy řešili před tímto příběhem. Proč Karel Koutný odešel od policie a jaké tajemství bylo mezi ním a kolegou Velebným (nadřízený Martina Tůmy v tomto románu) a jaké byly Martinovy začátky u policie (objevuje se už ve Vražedkyni).

Přestože román staví na klasické zápletce mladého a horlivého detektiva, který by rád rozlousknul svůj první velký případ, ale potřebuje k tomu odpovídajícího mentora (samozřejmě ztroskotance, jemuž to ale pořád myslí), je důkazem, že autoři detektivek na jihu Čech opravdu umí. Stačí si vzpomenout na Kohoutova kolegu a „krajana“ Jiřího Březinu, mimo jiné držitele Ceny Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku, a čtenářskou oblibu jeho knih. Pavel Kohout mě zaujal už Vražedkyní a troufám si říci, že tento román je ještě lepší.

Autor několikrát klame tělem a snaží se čtenáři vsugerovat určitou skutečnost, která se v daném okamžiku docela nabízí. Některé kratší pasáže vypadají, jako kdyby byly do románu zasazeny „mimo mísu“, ale nejspíš mají za cíl navodit atmosféru a dodat vyprávění větší efekt. Podstatné je, že si příběh (místy dokonce lehce emotivní) drží slušné tempo, a i když zmíněné partnerství zkušený kriminalista a policejní elév není nijak nové, je podáno celkem střízlivě a nevtíravě. Poměrně důležitou úlohu tu má rodina a místy se polemizuje i s jistým překročením morálních norem. Na konci příběhu dojde i na menší akci, jak se na detektivní příběh sluší.

Co se týče postav, tak příběh je vyprávěn ve třetí osobě z pohledu tří protagonistů – Martina (mimochodem v něčem se podobá Březinovu Tomáši Volfovi), Karla a pachatele. Sympatické na románu je, že tak nějak čekáme, z jakých okruhů se pachatel vyklube, a i když nás v tomhle směru autor nepřekvapí, tak jeho identitou nejspíš ano. Některé postavy autor nešetří, ovšem kdyby neušetřil jednu z těch klíčových, jak se to v jistém okamžiku nabízí, bylo vyznělo by to celé ještě efektněji.

Tajemství je poctivá dobrá detektivka s lidským rozměrem, nepostrádající empatii a nabízející dokonce pár silnějších momentů. Především ale drží svižný rytmus a prezentuje věrohodné postavy. Na jedno či dvě odpoledne nabízí příjemné odreagování s celkem překvapivým rozuzlením. Plně doufám, že autor bude v tomto duchu pokračovat.

Text: Pavel Kohout (2023)
Vydáno: Moravská Bastei MOBA, s. r. o. (2023)
200 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA