Stříbrné housle (Regina Andrásová)

Za klášterní zdí byla zavražděná jeptiška. Vyšetřování vede inspektor Desmond se svou partou. Kdo by měl motiv zabít tak bezúhonnou osobu?

Příběh se sice soustředí na hledání motivů a podezřelých – kterých je v případě samotářské jeptišky podstatě míň než nula – ale důležité jsou tu také postavy. Než se rozkoukáte, máte pocit, že jste někde v humoristickém románu Patricka Taylora o městě, plném výstředních figurek a individuí. Máme tu překrásného patologa Livingstonea, nad kterým vzdychají všichni okolo, inspektora Desmonda, spřízněného s královskou rodinou, ten má dva bratry, všichni začínají na G. Inspektorka Sofie zkouší randit, pak je tu ještě líný strážník, tupý komisař… Spousta postav a každý má svůj prostor. Pak se postupně seznamujete s atmosférou „Arvédy“, kde je historie na každém kroku, dějiny se střetávají s moderní dobou a všude jsou davy turistů.

Příběh je zasazený do fiktivního Arvédského království někde v Evropě – já si ho představuji jako takovou větší Andorru. Autorce to tak dává svobodu nebrat ohledy na exitující hierarchie, postupy a vůbec, nemusí hlídat, aby měla všechno technicky správně. Vše má ve svých rukách… Včetně popisu svého světa, který může v lecčems připomínat současné městské státy, třeba San Marino.

Výsledkem je, že se docela dobře bavíte. Sice mi občas vadily vulgárnější výrazy v běžné řeči, ale zase body k dobru příběh nabral díky prostředí staré klášterní knihovny – to je holt profesionální deformace.

Výsledkem spojení detektivky a románu se spoustou sympatických lidí je nakonec to, že jste stejně tak zvědaví na totožnost vraha, jako na to, jestli si Sofie někoho najde, jestli se inspektor konečně rozejde s přítelkyní, nebo jestli se jeho bratr na G dá dohromady s patologem… Všechno to byly stejně důležité otázky…

Vydal: Vendeta, 2025

319 stran