Mrtvý z Olivetské hory (Jaroslav Velinský)

Jeden zavražděný „šerif“. Šestice jeho kamarádů trávící noc u ohně. Kdo z nich je vrah?

náhled obálky knihy Mrtvý z Olivetské horyŠedesátá léta… Bývalý náčelník kriminálky Augustýn Veliký se se svými dvěma přáteli – bohémským malířem Josefem Smetanou a nadporučíkem Veřejné bezpečnosti Antonínem Dvořákem – vydá na organizovaný turistický pochod. Trojice zabloudí v lese a ztratí skupinu ostatních turistů. Už za tmy potkají lesního inženýra Polenského, který právě běží někam k telefonu oznámit nález mrtvoly. Před chvílí našel u cesty probodnutého, asi osmnáctiletého kluka se šerifskou hvězdou připnutou na košili. Aktivní i bývalý kriminalista jsou tu tedy jako na zavolanou.

Augustýn posílá Smetanu do nejbližší vesnice k telefonu a s Dvořákem a Polenským brzy najdou partu šesti trampů, kteří se utábořili o kousek výše na kopci. Kamarádi mrtvého jsou zděšeni zprávou, kterou jim příchozí přinášejí. Stále na něj čekají – šel jen pro vodu k nedaleké studánce. Augustýn se s přáteli usazuje u společného ohně a snaží se při čekání na „výjezdovku“ z mládeže vytáhnout o mrtvém něco více. Zprvu to vypadá, že ho měli všichni rádi, s postupující nocí se však zdá, že mezi nimi přeci jen byly nějaké třenice a že každý z přátel mohl mít nějaký důvod „šerifa“ zabít.

Jaroslav Velinský (1932-2012), alias „Kapitán Kid“ a jeden ze zakladatelů folkového festivalu Porta, napsal na konci šedesátých let sérii detektivek s penzionovaným vyšetřovatelem Augustýnem Velikým. Tento i postavou veliký muž (autor mu přiřkl výšku téměř dvou metrů) i v důchodu zakopává o mrtvoly („je to už asi osmá mrtvola, co jste v důchodu“, říká v jedné scéně Velikému vyčítavě Dvořák) a pomáhá řešit vraždy jak svému nástupci, kapitánu Pařízkovi, tak kamarádovi a bývalému podřízenému Dvořákovi. K tomu má na pomoc své další přátele – zmíněného malíře „Josífka“ a sochařku Gretu Hornovou. Předcházející dva tituly si čtenáři oblíbili zejména pro roztomilé hrátky s českým jazykem, vzájemné špičkování hlavních postav, a nepochybně i kvůli uvolněné atmosféře intelektuálských i bohémských večírků v šedesátých letech. Všemu nahrávala sugestivně popsané fiktivní severočeské město na úpatí hor (ve skutečnosti Liberec).

Na tomto místě je nutné uvést, že třetí vydaný román série s Velikým je úplně jiný. Odehrává se (zřejmě v roce 1966) během jediné deštivé a nevlídné noci na poněkud tajemném v nevlídných, ale přesto krásných horách. Na místě na kopci pod převisem, oblíbeném místě trampů. Místy je to příběh docela vážný a špičkování mezi Velikým a Dvořákem je tu jen velmi jemné. Josífek, který měl dojít k telefonu vzdálenému minimálně hodinu cesty od místa činu, chybí zhruba ve třech čtvrtinách knihy a Greta Hornová tu není vůbec.

Je tedy možné, že se v případě této knihy čtenáři rozdělí na dva tábory. Ti, co se stali Velinského příznivci po přečtení prvních dvou titulů s Augustýnem Velikým budou možná zklamáni otočením o sto osmdesát stupňů, kde z konceptu prvních dvou příběhů nezůstalo skoro nic. Ti, kdož se s Velinského tvorbou setkají v tomto románu poprvé, budou možná nadšeni netradičně pojatou detektivkou z přece jen neobvyklého místa. Zejména pokud alespoň jednou v životě na nějakém „čundru“ byli. Pak tu bude možná skupinka, která vezme za vděk Velikým a jeho kamarády v jakémkoliv prostředí a bude zvědavá, jak si autor se změnou poradí.

Co se týče samotného děje, je tu třeba dávat (podobně jako v prvním příběhu) veliký pozor, abyste se v souvislostech neztratili. V tomto komorním příběhu jde klasicky o to, kdo kde byl, kde měl či neměl být atd. Veliký se vyptává a spolu s Dvořákem dedukují a vyvozují závěry. Vy můžete s nimi, pokud máte tyto hry na logické myšlení rádi. Navíc s námi autor hraje obvyklou hru, kdy podezření padá z jedné postavy na druhou. Kromě toho nám v různém světle nastavuje i samotnou oběť, takže s ní můžeme střídavě sympatizovat i ji opovrhovat.

Ostatně autorův syn Frederik v doslovu (poněkud obsáhlejším, jak už je u něj z předchozích titulů zvykem) dodává, že se jeho otec inspiroval tzv. „hrou na vraha“, kterou u táboráků se svými přáteli často hrával. Hlavní děj se tentokrát neodehrává na fiktivním místě, ale na skutečné hoře v Jizerských horách, která dostala jméno „Olivetská“ podle obrázku Olivetské hory v Jeruzalémě, který tu kdysi na stromě visel. Podle Frederika jsou sice další lokality popsané v knize fiktivní, nicméně lze si z nich snadno odvodit skutečná místa v „Jizerkách“, kam Jaroslav Velinský rád jezdil. „Jizerky byly v tu dobu naprostá divočina. Lesy, potoky, vodopády. Teprve tady dostal tramping tu správnou chuť,“ cituje Frederik v doslovu svého otce.

Určitě by nebylo fér ve světle předchozích řádků knihu zavrhnout. Zapomeňte na bezstarostné večírky v okresním městě a debaty u skleničky vermutu Tesavela. Místo toho zkuste dát šanci Vašim oblíbeným postavám v jiném prostředí. Pokud je ve Vás alespoň trochu trampské či „čundrácké“ duše, pokud jste byli jako dítě alespoň jednou na táboře a seděli u ohýnku a vyprávěli si třeba strašidelné příběhy, tak určitě oceníte autorův cit pro dokonalé vystižení noci pod širým nebem. Které nemusí být vždy plné hvězd…

Na ohni praská dřevo a noc je čím dál hlubší. Cítíte chlad v zádech a hřejivý pocit na rukou a ve tvářích. Všechno v okolí má temné, až hrozivé siluety a vítr se prohání v korunách stromů a hučí ve skalách. A nedaleko od Vás leží mrtvola

 

Text: Jaroslav Velinský (1990 – text prvního vydání)
Vydáno: Mystery Press s.r.o. (2018, 1. elektronické vydání)
201 stran

Share Button

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.