Dívka beze jména (Lisa Reganová)

Dokáže mladá vyšetřovatelka najít svého uneseného snoubence včas? A je vůbec ještě naživu? Druhý příběh s Josii Quinnovou je dějově nabitější než první, není tak temný, ale v závěru je poněkud nepravděpodobný. Pořád však jde o špičkový oddechový příběh.

Ženských vyšetřovatelek je v poslední době v detektivní literatuře dostatek a nové příběhy s nimi stále vycházejí. Stačí zmínit Eriku Fosterovou či Kate Marshallovou britského autora Roberta Bryndzy, Renée Ballardovou amerického autora Michaela Connellyho, Kate Shugakovou aljašské spisovatelky Dany Stabenow, nebo Josii Quinnovou, která k českým čtenářům poprvé dorazila loni, byť s tříletým zpožděním.

V naší recenzi jsme Vám představili první titul série, Mizející dívky. Americká spisovatelka Lisa Reaganová v něm představila mladou vyšetřovatelku, která je na stopě záhadným zmizením několika žen, a snaží se v nich vidět souvislosti, které zřejmě nikoho moc nezajímají. V románu sice autorka použila řadu prvků, které známe z mnoha jiných thrillerů, ale dokázala je zajímavě skloubit dohromady, přidala k nim něco navíc, a ještě prokázala dar nepustit čtenáře od knihy, dokud ji nedočte. Kromě zmíněné série je Lisa autorkou dalších krimi thrillerů, je členkou několika spisovatelských skupin a vypadá přesně tak, jak popisuje svou literární hrdinku.

Dívka beze jména je druhým titulem série s Josii Quinnovou a odehrává se rok a půl po prvním příběhu. Josie plánuje svatbu se svým kolegou Lukem, který ale o předsvatební dění zřejmě nejeví – k Josiinu zklamání – velký zájem. Josie je tak nakonec celkem ráda, když je odvolána k případu napadení mladé ženy. Ukazuje se, že jde o bývalou striptérku Misty Derossiovou, se kterou ji kdysi Josiin exmanžel podváděl. Nevěděla ovšem, že Misty mezitím otěhotněla a porodila dítě. Kojence ji ale teď někdo ukradl poté, co vtrhnul do jejího domu a zmlátil ji tak surově, že leží v kómatu v nemocnici.

Když se Josie po náročném dni rozhodně navštívit Luka v jeho domě, snoubence tam nenajde. Místo něj tam najde jen spoustu krve. Pak zahlédne z domu utíkat neznámou mladou ženu, která má na sobě Lukovo tričko. Josie ji snadno dostihne, ale žena neví, kdo je a proč se ocitla v domě Josiina nastávajícího, a ani co se mu vlastně stalo. A aby to nebylo málo, při prohledávání okolí objeví policisté na Lukově pozemku zakopanou mrtvolu…

Lisa Reganová obhajuje relativně vysoko nastavenou laťku z předcházejícího titulu, a i ve druhém příběhu opět nabízí čtenářům bravurně vystavěný příběh (tedy po větší část knihy, viz níže), plný nečekaných propojení a neustálých překvapení. Mě osobně se líbil více než ten první, a i Josie mi byla v tomto příběhu ještě o něco sympatičtější. Pořád je to třicátnice, která dokáže projevovat emoce, ale také dokáže (byť někdy s vypětím všech sil) zachovat profesionální odstup, a navíc si nenechá nic líbit.

Tentokrát není příběh tak ponurý jako ten první a není v něm ani onen zlověstný podtón. Je ovšem třeba dávat daleko větší pozor na propletené vztahy mezi jednotlivými postavami, protože za chvilku byste mohli být lehce dezorientováni. Ve druhém příběhu nedostane prostor pohled očima jiné postavy než Josie, takže ji nyní vůbec neopustíme a můžeme domýšlet všechny souvislosti spolu s ní, aniž bychom věděli něco dříve než ona. V novém případu bude Josie ještě ve větším stresu a zápřahu, protože se jí zmizení Luka pochopitelně dotýká osobně. To, že by ve skutečnosti takový případ s největší pravděpodobností vyšetřovat nemohla, ponechám stranou.

Mezi kapitoly jsou vsunuty odstavce ve stylu novinových zpráv o různých nehodách, o nichž dlouho nevíme, jakou mají souvislost s dějem. Ta je pak vysvětlena, ale příběh tím bohužel dosti ztrácí na věrohodnosti. Je to škoda, protože všechno by šlo jistě završit i bez těch nepravděpodobných souvislostí. Samotný motiv by totiž mohl klidně fungovat samostatně a dal by se bez obtíží akceptovat, ale ta souvislost se zprávami už je hodně přitažená za vlasy.

Nicméně stále jde o román, při jehož četbě se nenudíte ani na chvíli. Pokud autorce odpustíte onen poněkud nereálný závěr (včetně jednoho podivného pronásledování na dálnici) a zjistíte si, že série s Josii Quinnovou má už deset dílů a všechny se mohou pochlubit velmi slušným hodnocením, není důvod, proč byste si její druhý příběh neužili a nedali jí v budoucnu znovu šanci (Josiin třetí případ s názvem Matčin hrob má vyjít na podzim 2021). Sice by tentokrát méně bylo více, ale pořád je to celkem napínavé a zároveň i oddechové čtení.

Originální titul: The Girl With No Name (2018)
Vydáno: Bookouture (2018)
Vydání v České republice: Grada Publishing, a. s., pod značkou Cosmopolis (2021)
Přeložila: Kateřina Elisová (2021)
384 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA