Kolonie (C. J. Tudor)
Stojí za vraždou mladíka v aljašském městečku někdo místní nebo nějaký upír z nedaleké kolonie? Autorka úspěšného Kříďáka přichází se směsí detektivky a upírského thrilleru.
Britská autorka C. J. Tudor je u našich čtenářů poměrně známá. Prosadila se už svou prvotinou Kříďák, který prý sklidil uznání i od samotného mistra hororu Stephena Kinga. Od té doby vydala pět dalších románů s různorodým zaměřením, neboť dle svých slov nerada píše pořád to samé. Na konci listopadu loňského roku přijela do Čech představit svou poslední knihu Kolonie, která je něco mezi detektivkou a thrillerem o upírech. Autorka v ní částečně skládá poctu svým oblíbeným klasickým filmům o upírech, ale zároveň chce jít v tomto směru svou cestou.
V aljašském městečku Deadhart dojde k vraždě místního teenagera. Podle všeho to vypadá jako práce některého z upírů, kteří žijí v nedaleké kolonii v bývalém hornickém městečku. Místní lidé jsou rozezleni a chtějí povolit vyhlazení kolonie, které ovšem musí být oficiálně schváleno. Do městečka tak přijíždí padesátnice Barbara Atkinsová, vyšetřovatelka se specializací na upíry. Pokud prokáže, že vražda byla skutečně spáchaná někým z upírů, může likvidaci posvětit. V opačném případě jí musí zabránit a najít pravého viníka mezi lidmi. Přestože je vražda podobná té, která se stala už před lety a z níž byl obviněn upír, je vyšetřovatelka čím dál více přesvědčena o tom, že vrahem je někdo z městečka a na upíry se snaží vraždu hodit. Čas na vyšetřování se jí ale krátí. Blíží se sněhová bouře, která městečko pravděpodobně zcela odřízne, navíc chuť po krvi roste na obou stranách tábora. Takže je otázkou času, jak dlouho se ještě podaří upíry i jejich samozvané lovce udržet na uzdě.
Autorka se na pražské besedě o knize vyjádřila, že si příběh o upírech nespojuje s kultovním filmovou sérií Stmívání, nicméně její aktuální román má některé podobné rysy s jiným kultovním seriálem, Pravá krev. I tady jde o moderní pohled na soužití upírů a lidí, nějaký hrabě ze středověkého hradu už je zkrátka přežitek. Upíři jsou tak zdánlivě stejní jako my, mají podobné touhy i slabiny. C. J. Tudor je ještě více „polidštila“, nejsou nesmrtelní, jen žijí o dost déle než lidé. Světlo jim tolik nevadí, ale rádi ho nemají. Stejně jako tvůrci Pravé krve i ona čtenáři předkládá otázku koexistence lidí a upírů, kdy především lidé jsou těmi agresory a díky čemuž lze hledat podobenství s různými etnickými menšinami. Nicméně zmíněný seriál se tomuto tématu asi přece jen věnoval s větší vážností, pokud se o ní v tomto žánru dá mluvit.
C. J. Tudor ve své knize vsadila především na atmosféru sněhem zapadaného a od civilizace odřízlého městečka (volně inspirovaného reálným městem Talkeetna), kde kdosi vraždí místní obyvatele, kvůli čemuž se stupňuje napětí mezi lovci upírů (tahle zápletka trochu připomíná oblíbenou zápletku lynče někde na jihu USA) a upíry samotnými. Jak už to tak v podobných příbězích bývá, jsou ti, co by chtěli mír a ti, co by válku uvítali. Jen jsou někteří pro to ochotni zajít poměrně daleko.
Příběh je vyprávěn ve třetí osobě, a tak autorka střídavě zaměřuje svou pozornost na Barbaru, některé obyvatele městečka a samotné upíry. Do toho vkládá příběh vězněné dívenky, kdy nějakou dobu nevíme, kdo to je a jakou má s příběhem souvislost. Kniha se čte celkem dobře, autorka píše čistým a srozumitelným jazykem, snadnému čtení napomáhá větší formát stránek a velikost písma.
Přes to všechno mě příběh nijak zvlášť nechytl. Těšil jsem se na temnou atmosféru zasněžené Aljašky a přišlo mi, že příběh o střetu upírů a lidí zasazený do moderního hávu a do vyloženě „zimního státu“ je dobrý nápad, proč pořád směřovat vše do Louisiany, že. Nicméně detektivní linie mě moc nebavila, chvílemi jsem se v ní nudou ztrácel a několikrát si uvědomil, že je mi vlastně jedno, kdo toho mladíka zabil a proč. Daleko zajímavější mi přišla ta linie s upíry nebo některými z místních lovců. Netvrdím, že se autorce občas nepodařilo zformovat nějaké to tajemno plynoucí z výpadků elektřiny či podivných zvuků za noci, přesto mám pocit, že tenhle potenciál zůstal nevyužitý. Zkrátka a dobře, když se naskytla nějaká příležitost rozvinout tu či onu dramatickou zápletku, celkem rychle zhasla, jako když ji sfoukne aljašský vítr.
Je dost možné, že si Kolonie své fanoušky najde (možná mezi skalními příznivci Stmívání a Pravé krve). Jako pokus o detektivku s nadpřirozenými prvky to zůstalo někde napůl. Z lecčehos by se dalo vytěžit více, takže by možná příběhu paradoxně více prospěla filmová či televizní adaptace, kdyby se jí ujal někdo, kdo dokáže z vizuální stránky vydolovat maximum.
Originální titul: The Gathering (2024)
Vydáno: Michael Joseph – Penguin Random House v Londýně (2024)
Vydání v České republice: Euromedia Group, a. s., v edici Kalibr (2024)
Přeložila: Naďa Špetláková (2025)
408 stran
