Netypická severská detektivka neobsahuje žádného démony zmítaného alkoholika ani jiné životem semleté drsňáky. Jen jednu vyšetřovatelku, která když se nenají, tak je agresivní…
Hlavní hrdinka se obloukem vrací pracovat do rodného kraje a řešit vraždy lidí, které znala z dětství. Nepříliš originální výchozí zápletku zachraňuje sympatická a originální centrální figurka. Harriet je mile normální, až se v ní řada čtenářek určitě najde. Je svobodná, a proto je právě na ní, aby se postarala o nemocného tátu. Šíleného psa taky musí venčit ona. Bratr se nechá od manželky vláčet a je k nepoužití. Navíc nastupuje do útvaru, kterému velí drsná Margareta, a ta jí dává jasně najevo, že tak mladé ucho jim není nijak k užitku. Dostává podřadné úkoly a kolegové ji taky přehlížejí. Ale to, že je místní, jí nakonec hraje do karet, obyvatelé Landskrony Harriet dávají narážky a stopy, které se k policii nedostanou. Harri si tak mezi přepisy výslechů musí najít čas na vlastní pátrání…
Zatímco sledujete, jak se odhodlaná Harri snaží udělat dojem na své kolegy, vrtá vám hlavou složitost švédského policejního aparátu – Harriet je „pomocná vyšetřovatelka“ ale podle všeho není policistka, jako spíš civil, navíc ji platí jiný zdroj, protože bere víc než ostatní na stanici. Další důvod, proč ji nemají rádi… (Taky pořád odbíhá kontrolovat zmateného otce.)
Naštěstí probírání osobního života hlavní postavy se začne dost prolínat s právě vyšetřovaným případem, když Harri zjistí, že jsou do něj nejspíš zapleteni nejen lidi z jejího okolí, ale i ti, které má ráda. To už není taková sranda, aby o tom psala vtipné smsky kámošce…
Nejistá a nedokonalá hrdinka může někoho bavit, někoho možná iritovat, ať tak nebo tak, oba tábory budou zvědaví, jak se jí povede – protože zůstat lhostejní jaksi nelze.
Originál: Ogonvittnet, 2018
Překlad: Olga Bažantová
Vydal: Metafora, 2019
397 stran
