Nová německá řada Vražedná Mallorka nemá se stejnojmenným veselým televizním seriálem nic společného. Je to dobře, nebo špatně?
Toni Morales se stěhuje zpátky na rodnou Mallorku, aby tu vyřídil nevyřešenou smrt svého bratra a po službě u Europolu zkusil taky trochu klidnější režim. Hned první den na novém místě však na něj čeká smrt staré jeptišky. Skvělý způsob, jak se seznámit se svým novým týmem…
Mezitím Toniho žena Melanie v advokátní kanceláři dostává na starost svou první klientku, která se dozvěděla, že je adoptovaná, a teď chce najít své pravé rodiče. Ukáže se ale, že adopce neproběhla legálně. A že všechno dost souvisí s Toniho případem mrtvé jeptišky…
Němci mají Mallorku opravdu rádi a vypadá to, že jsou obě země dost provázané. A tak nepřekvapí, že tahle letní série slaví za hranicemi celkem úspěch. U nás detektivek z letních destinací moc nevychází, každá se proto počítá. Dcery hněvu lehce připomenou Tichou smrt Petera Maye hlavně španělským prostředím a novým kolegou, který se musí teprve zorientovat. Ale víc podobností nacházím s Tancem tulipánů – jednak kvůli ženám-policistkám, které se v typicky španělském machistickém prostředí prosazují jen těžko, ale hlavně kvůli podobným zločinům z temné minulosti, které poznamenaly spoustu osudů a katolická církev je pokrytecky tutlala.
Na jednu stranu jsem byla možná malinko zklamaná, že nejde o nic originálnějšího a že v podstatě vím, jak bude příběh pokračovat. Na druhou ale aspoň člověku dojde, že tyhle romány vychází z reálných případů, že toto si různí spisovatelé jen tak nevymysleli.
Naštěstí autorka tady pro odlehčení přidala Tonimu chytrou manželku, která neváhá vykopnout muže z ložnice, když jí zatkne mandantku, anebo svéráznou tchyni, lehce zamrzlou v divokých šedesátkách. Zkrátka, je to dobré čtení, ale kdybych Tanec tulipánů nečetla, užila bych si Dcery hněvu mnohem víc.
Originál: Morderische Mallorca: Toni Morales und die Tochter des Zorns, 2020
Překlad: Tomáš Butala
Vydal: Moba, 2021
286 stran
