Typická policejní stanice kdesi v Lincolnshiru, kypící životem a řešící smrti cizích lidí…
Po zdravotní pauze se do aktivní služby vrací detektiv seržant Carter McLean. Při letecké havárii zemřeli jeho tři nejlepší kamarádi a on se z toho viní. Policejní psycholožka ani jeho kamarádka detektiv seržant Marie Evansová si nemyslí, že je vrátit se dobrý nápad, ale případů je tolik, že ho prostě potřebují. Rozjíždí se kauza stalkingu neteře místní šéfky superintendantky Croochové. Je potřeba konečně uzavřít záhadné zmizení Suzanne Hollandové, ženy jednoho z Carterových přátel. Podle množství krve to nemohla přežít, tělo se ale stále nenašlo. A Carter sám má vlastní případy – slíbil svým mrtvým přátelům, že za ně splní nedokončené resty. Třeba zaběhnout maraton nebo najít ulité peníze…
Po téhle knize jsem sáhla, protože jsem z anotace pochopila, že půjde o přátelství až za hrob a taky o posttraumatický syndrom. Ale nečekala jsem, jak moc spolu tyhle dvě věci budou souviset. Carterovi samozřejmě jeho kámoši chybí, ale oni se mu i zjevují. Psycholožka (a každý racionální čtenář) to přičítá traumatu, ale ty scény jsou podány zatraceně strašidelně, až z toho znejistíte. Zvlášť když Carter právě při takovýchhle pokecech získává další úkoly ke splnění a informace, které předtím neměl…
Na poměrně malém prostoru knihy Joy Ellisové se rozjíždí souběžné vyšetřování několika případů, takže je jasné, že budou spíš jen klouzat po povrchu. Důraz je tu hlavně na běžný cvrkot stanice, na práci policajtů, úzké kooperaci s psychology a dalšími odborníky. Taková „óda na dobré poldy“. Nebo aspoň ty s dobrými úmysly…
Originál: The Fourth Friend, 2017
Překlad: Lenka Faltejsková
Vydal: Kalibr, 2021
259 stran
