Dotek osudu (Lisa Reganová)

Kdo zabíjí rodiče dětí, které zahynuly při havárii školního autobusu? Dvanáctý příběh s Josii Quinnovou nabízí netradiční zápletku, několik ozvláštnění i výraznější emocionální linku.

Američanku Lisu Reganovou můžeme zařadit do skupiny autorů, u nichž kvalita psaní s počtem vydaných titulů neklesá. Bývalá instruktorka bojových umění, ošetřovatelka a manažerka knihkupectví má k dnešku na svém kontě už čtyřiadvacet románů, z toho přesně polovina jich vyšla česky. Asi není netřeba se dlouze rozepisovat o tom, že její hlavní hrdinkou je mladá vyšetřovatelka Josie Quinnová z fiktivního pensylvánského městečka Denton. Josie je vykreslena jako silná osobnost, jež za svou kariéru už ledacos zažila, v soukromí je však křehká bytost, s níž se osud nepáral. Všechny autorčiny romány mají spád, napětí i zajímavé náměty.

Děj aktuálního (česky vydaného) románu se točí kolem nehody školního autobusu, která se stala dva roky před začátkem příběhu. Při havárii zahynulo pět dětí. Řidič byl podle všeho opilý a zfetovaný a nyní čeká na soud. Josie objeví při návštěvě hřbitova naaranžovanou mrtvolu matky jedné z obětí nehody. Ženu, jež vypadá jako živá, pachatel posadil na hrob její dcery, zalil jí pusu voskem a na ruku jí fixem napsal přezdívku školního „sígra“, další oběti havárie autobusu. Kdo však mohl mít zájem ublížit ženě, které už tak osud zasadil krutou ránu?

Josie sice tehdy případ nehody nevyšetřovala, nyní se však začne zajímat o jeho okolnosti. Ukazuje se, že ledacos může být jinak. Na povrch vyplouvají vztahy v komunitě pozůstalých rodičů, včetně jejich tajemství. Když zmizí matka další dětské oběti nehody, začíná závod s důmyslným pachatelem, k němuž však nevede jediná stopa.

Kromě krátkých retrospektivních kapitol zaměřených na to, co se dělo ve školním autobuse těsně před nehodou, se držíme pouze Josie, takže v podstatě sledujeme děj výhradně jejíma očima. Současný příběh se odehrává čtyři měsíce po předchozím příběhu. Josie se stále vypořádává se smrtí své babičky a po čtyřměsíční suspendaci se navrací do pracovního procesu jen těžko. Příběh tak má – navzdory bizarnímu nálezu mrtvoly – poměrně klidný rozjezd. Tempo nabere až někde v polovině, a už z něj nepoleví. Sympatické je, že se autorka drží svého kréda v každé kapitole děj malinko posunout, takže nehrozí, že bychom se u čtení nudili. Výjimkou jsou snad jen úvodní a závěrečná pasáž Josiina sezení u psycholožky, které mě moc nebavilo.

V románu ostatně najdeme několik poměrně emotivních pasáží, jež dílem vyplývají ze závažnosti nehody v prologu a dílem z toho, jak se Josie vypořádává se smutkem po babičce. Někomu tyhle pasáže mohou přijít zbytečné, nicméně autorka v doslovu dodává, že jí při psaní tohoto románu umřel otec, a tak svůj smutek promítla do Josiiných emocí. Sama pak označuje tento román za jeden z nejvíce osobních.  

Pojďme však zpátky k příběhu. Lisa se ho snažila zpestřit hned několika zvláštnostmi. První je samotná zápletka točící se kolem toho, kdo by mohl mít spadeno na rodiče tragicky zesnulých dětí. Zhruba v půlce se objeví další zajímavý motiv, na nějž se váže dějová odbočka, která je pak v podstatě samostatně uzavřena ještě před vyvrcholením příběhu.  Neméně zajímavým okořeněním je „hra na kdyby“. Autorka si tu pohrává s myšlenkou, co by se stalo, kdyby se to či ono neodehrálo nebo kdyby ten či onen zareagoval jinak.

Pokud rádi hádáte, kdo bude pachatel, tak část z vás možná bude mít svůj tip zhruba od poloviny knihy, část si možná řekne, že se pohybujeme v uzavřené skupině lidí, v níž autorka v závěru na někoho ukáže prstem. Nejspíš budete mít pravdu tak napůl. Lisa nám jako správná „detektivkářka“ nabízí v průběhu děje hned několik podezřelých a vede nás spletitým labyrintem souvislostí (někdy až na hranici přehlednosti) se spoustou slepých chodeb. Rozuzlení je však podle mě poněkud krkolomné a ne zrovna věrohodné, stejně jako motiv vražd. Na druhou stranu autorce šlo zjevně o to, aby své čtenáře pobavila a zamotala jim hlavu.

Dvanáctý román Lisy Reganové rozhodně nabízí zvláštní zápletku, která čtenáře nutí číst dál a dál, i když se na konci ukazuje jako poněkud přemrštěná. Kromě toho je tu silnější emoční linka, další dějová linie, u které můžeme hádat, jak s dějem souvisí, a pár drobných zpestření navíc. Děj se rozjíždí plynule a od poloviny knihy si drží stejné tempo, jež čtenáře doveze až do samotného konce. Autorka už napsala příběhy, které mě chytly více, ale tento ještě patří k těm lepším.

Originální titul: Her Deadly Touch (2021)
Vydáno: Bookouture (2021)
Vydání v České republice: Grada Publishing, a. s., pod značkou Cosmopolis (2026)
Přeložila: Kateřina Ellisová (2026)
400 stran