Stříbrné přízraky (Silvia Moreno–Garcia)
Mexický filmový průmysl v devadesátkách je docela divočina. Přátelé Tristán a Monserrat se v něm probíjejí, jak se dá. Dokud se na ně neusměje štěstí – nebo smůla?
Monserrat je skvělá zvukařka v malé firmě, kde vládnou muži a ona musí o své místo neustále bojovat. Je ale posedlá filmem a za to úsilí jí ta práce stojí. Její dávný kamarád Tristán býval hvězdou telenovel, ale teď s bídou sežene aspoň něco v dabingu. Spojuje je dětské přátelství a láska ke starým filmům. A nově taky známost s jedním téměř zapomenutým režisérem, který má v zásobě spoustu historek z natáčení báječných hororů, setkání s Elizabeth Taylor, nebo s nacistickým okultistou, který do Mexika utekl ve 40. letech…
Spolu s režisérem opráší jeden opravdu starý nedokončený horor, ve kterém se mělo skrývat kouzlo, přivolávající štěstí. Ale bůhví, co vlastně přivolali…
Připouštím, že první část mi dala zabrat, dějiny filmografie nejsou můj obor a netušila jsem, kolik z toho, co tu autorka vypráví, je skutečnost, a kolik vyfabulované. Ale spojení filmů a hororů s kletbami má své kouzlo, s variacemi na tohle téma se můžeme setkat jak u Bernarda Miniera, tak třeba u Tima Weavera…
Zdá se, že přehráním nitrátového filmového pásku se něco dalo do běhu. Sice to všem třem aktérům přineslo štěstí, ale všechno má svou cenu. A tak zatímco se šarmantní herec Tristán pod světáckou maskou třese strachy, drsná Monserrat se snaží pochopit principy okultismu, aby věděla, proti čemu stojí…
Nakonec tu máme vraždu, záhady a otázky, a jednu umanutou zvukařku, co se pouští do pátrání. Detektivní prvky se tu však důmyslně a potměšile mísí s tajemnem, přízraky, magií a temnotou.
Autorka s mexickými kořeny spřádá devadesátkový horor o lidech, co na hororech vyrostli a najednou jsou hrdiny svého vlastního. Příběh má silnou retro atmosféru nejen tím, jak rychle se změnila filmová technika, nebo jak se vrací k historii okultních věd. I vlastní hororové prvky jsou silně nostalgické a dnes už s tím nikoho moc nevyděsí. Ale během čtení jste si oblíbili hrdiny, samotářku Monserrat a kupodivu i sebedestruktivního Tristána, a trochu se bojíte o ně.
Mně přišlo kapku znepokojivá – i když určitě nezamyšleně – podobnost s motivem následků autohavárie, kdy hrdinovi někdo zemřel. Tenhle motiv byl i v nové knížce Jany Jašové Zapalte hranici, a teď se z ničeho nic objevuje v příběhu z druhé strany Atlantiku. Nezbývá než věřit, že je to jen náhoda a ne součást okultního plánu megalomanského čaroděje…
Stříbrné přízraky jsou poctou minulosti, vzdávají hold analogovým filmům, divoké a nebezpečné éře pásek s dusičnanem stříbrným, vysoce hořlavým. Kazetám VHS a videopůjčovnám, které všechny zůstaly relikty odváté minulosti. Ale i když se filmová technika posunula, film jako médium nepřestává fascinovat a inspirovat, obzvlášť coby médium přenášející Zlo.
A pro čtenáře, kterým se líbila atmosféra nostalgických hororů, autorka připravila jako dárek pár tipů na zapomenuté filmy, plné sekt, rituálů, run a tajemna. Některé zní vážně zajímavě…
Originál: Silver nitrate, 2023
Překlad: Marie Hajdová
Vydal: Mystery Press, 2026
440 stran