Ptáčátko (Søren Sveistrup)
Stalker, který zabíjí své oběti sekerou. A dětská říkanka, kterou jim těsně před smrtí pošle. Další román autora úspěšného Kaštánka a tvůrce seriálu Zločin nenechá čtenáře ani na chvíli oddechnout.
Stalking je stále ještě poměrně nově trestným činem, který se ale s moderními technologiemi stále zdokonaluje. Není tedy divu, že tvůrci rádi sahají po motivu neznámého pronásledovatele, jenž vyhlédnuté oběti postupně ničí život a přetváří její původní úšklebek v panický strach. Stupňuje teror, a přitom se neskrývá pod pláštíkem tmy, ale za kvalitním firewallem. Navíc domněnka, že stalkeři jsou pouze chudáci, jimž dělá radost strach někoho jiného, ale sami jsou neškodní, už dávno vzala za své. Čtenáři se mohli relativně nedávno seznámit se zdařilým románem Dravé zvěři na pospas držitelky ceny Magnesia Litera za detektivku Jany Jašové. Románů na téma stalkingu pochopitelně existuje řada, nicméně nedávno se na českém knižním trhu objevila novinka Ptáčátko, jež je mistrovské dílo tohoto subžánru.
V Kodani dojde k sérii brutálních vražd. Pachatel své oběti unesl, několik dní je věznil a poté zabil sekyrou a některé i rozčtvrtil. Předtím je ještě nějakou dobu stalkoval. Posílal jim do mobilu jejich vlastní fotky, kde byly zachyceny na různých místech, a těsně před samotným únosem jim začal posílat verše z dětské říkanky ze hry na schovávanou (něco jako naše „před pikolou, za pikolou…“), které končily poslední zprávou „Mám tě!“.
Když policie zjistí, že se oběti staly ještě navíc předmětem kyberstalkingu, zapojuje se do pátrání Naia Thulinová, vyšetřovatelka národního oddělení kybernetické kriminality. Později pak dočasně posílí mordpartu vyšetřující ony bestiální vraždy. Okolnosti ji donutí znovu spolupracovat s bývalým partnerem Markem, agentem Europolu, jehož odchod jí zlomil srdce. Oběti zdánlivě nemají nic společného, ale Naia i Mark postupně dospějí k závěru, že případy mohou mít souvislost s dva roky starou a dosud neobjasněnou vraždou devatenáctileté Caroline. Ta sice podle všeho fotky ani říkanky nedostávala, nicméně byla zabita a zohavena stejným způsobem. Prokázat spojitost, a především najít vraha, který nezanechává žádné stopy, bude těžké. Ten už mezitím posílá říkanku své další oběti.
Søren Sveistrup se dobře uvedl už svým literárním debutem Kaštánek, kde jsme se mohli poprvé setkat s dvojicí vyšetřovatelů Naiou a Markem. Že umí vyprávět zatraceně dobře, dokázal Søren už jako tvůrce a scénárista seriálu Zločin (Forbrydelsen), z něhož vyšel neméně úspěšný americký remake The Killing. V Ptáčeti rozjede po lehce brutálním (mrazivém určitě) prologu několik dějových linií, přičemž ty, v nichž sledujeme oběti stalkingu, patří k tomu nejlepšímu. Nijak pozadu nezůstává ani policejně-procedurální linie. Autor vsadil na osvědčenou taktiku, kdy se v každé kapitole dozvíme něco nového, co posune děj dopředu, ovšem stane se tak až v posledních řádcích kapitoly, abychom hned nedočkavě přeskočili do kapitoly další.
Søren nezapomíná ani na soukromí obou sympaticky a civilně pojatých protagonistů, ale dávkuje ten vhled s mírou. Tím pádem nenudí ani neodvádí pozornost, místy je dokonce poměrně emotivní. Jediné, co mě zpočátku moc nebavilo, byla dějová linie s Marií, matkou Caroline, jež se s až nepříjemnou urputností snaží domoci pozornosti a dozvědět se, kdo a proč její dceru zabil. Je to samozřejmě pochopitelné a lidské, a jak se nakonec ukáže, v románu má svůj význam.
Po celou dobu si říkáte, že pachatel musí být genius, prvotřídní hacker a také dokonalý psycholog. Všechno ví, nikdo ho neošálí a policie na něj (dlouho) nemůže. Nejspíš neuhodnete, kdo tím pachatelem je, ale když děj vrcholí a policii se konečně začne dařit a rozplétá souvislosti, uvědomíte si, jak je všechno vlastně logické a jak to do sebe zapadá (i když ne všechno je nakonec vysvětleno, ale podstatné věci se dozvíte). Dojde vám, že jste se nechali ošálit klasickým kouzelnickým trikem, kdy bylo třeba, abyste si mysleli přesně to, co autor chtěl. Musím smeknout před tím, jak to všechno pospojoval dohromady, jak je to všechno provázané a ještě správě „seversky“ kruté. V závěru budete napjatí jako struna, než vás nakonec spláchne finální, až lehce hororová řežba.
Sice bych po dočtení knihy pár logických škobrtnutí našel, nicméně Ptáčátko je přesně ten důvod, proč jsem rád, že dostávám recenzní výtisky. Normálně bych si totiž tuto knihu asi nekoupil, respektive bych ji nejspíš v knihkupectví přehlédl mezi desítkami a stovkami jiných, ale vy tuto chybu neudělejte. Já jsem díky tomuto románu našel další jméno do svého seznamu „Oblíbení autoři“ a další důvod nastavit si upozornění na nové knihy tohoto mistra vyprávěče.
Originální titul: Tælle til en, tælle til to (2024)
Vydáno: JP/Politikens Hus v Kodani (2024)
Vydání v České republice: KNIHA ZLÍN ve společnosti Albatros Media a. s. (2025)
Přeložila: Magdalena Jírková (2024)
496 stran
