Pes baskervillský v Divadle Příbram: Sherlock Holmes v komediální verzi plné nápaditých scén a proměn

Slavný případ Sherlocka Holmese není třeba nijak představovat. Notoricky známou látku každý určitě četl nebo viděl v některé z milionu adaptací. V divadelním provedení tudíž nezní otázka „kdo je vrah?“ jako spíš „jak jinak a novátorsky si divadlo s otřepaným příběhem poradí?“.

Příbramské divadlo A. Dvořáka představilo svou novinku v pražském Žižkovském Divadle Járy Cimrmana a hlavní vtip jejich uvedení spočívá v tom, že na celý košatý příběh má jen 6 herců. V tak omezeném počtu pak zvládnou zahrát všechny vedlejší postavy, a že jich tu je. Hlavní úlohy však zůstávají neměnné, Holmese hraje Jan Konečný a Watsona Lukáš Typlt. Všechny ostatní postavy si mezi sebe rozdělili Martin Holzknecht, který zvládl ztvárnit bojácného Mortimera i šíleného Stapletona plus několik dalších, Martin Dusbaba v roli všech různých inkarnací pánů Baskervillů a dokonce i jako inspektor Lestrade. Nutno podotknout, že všechny úlohy byly od sebe jasně odlišitelné, různě tvarovaným vousem, oblečením a hlavně charakterem. Kateřina Fixová skvěle sehrála bodrou paní Hudsonovou i strašidelnou paní Barrymorovou. Ivetu Studničkovou pak čekaly role slečny Stapletonové, drožkářky, anonymní dívky a řada dalších vedlejších postav.

Celé je to pojaté dost humorně, vlastně trochu parodicky. Znalci předlohy tu ale najdou vše na svém místě – zapomenutou hůl, ztracenou holínku, trestance na blatech… Od literárního kánonu se tu nikterak neodchýlili. Jen si k tomu přidali nápadité rekvizity, kdy se gauč u Holmese v mžiku proměnil v drožku, a skříň se hnedle mohla změnit v informační okénko dopravních podniků. V pozadí ze stropu visely pruhy plátna, které představovaly londýnský déšť, mlhu na blatech nebo labyrint pokojů v sídle lorda Baskervilla.

Sám Sherlock Holmes je pojat přehnaně velkolepě, jak sám zaslouží (sem tam nějaký ten absťák). Watson dostal na frak, jeho slintání nad téměř každou sukní bylo úsměvné. Smích však vyvolávaly hlavně různé narážky, které dešifrují jen zasvěcení, nebo nápady natolik bláznivé, až jsou vlastně geniální. Obzvlášť se líbila obrazová galerie, nebo scénka na nádraží. Někoho mohlo zaskočit ztvárnění sira Henryho jako amerického křupana, obvykle to bývá sympaťák, ale zvykli jsme si. I komolení slov od paní Barrymorové, zdůrazňující patrně její cizí původ, bylo dost na sílu, ale co už, ty zkomoleniny byly vtipné. Velký pes tu moc prostoru nedostal, byl vlastně jen naznačen v pozadí, ale zapadal do konceptu „minimum rekvizit a minimum herců“.

Skalním příznivcům Sherlocka Holmese se možná nebude pozdávat, že tu z něj příbramští udělali směšnou figuru a z celé hry frašku, ale my ostatní se dobře bavili nejen gejzírem nápadů, pomrkáváním směrem k sečtělejším čtenářům, ale i hereckými výkony. Na komediálního Holmese si zajeďte do Příbrami.

Autor: Ken Ludwig
Režie: Petr Smyczek
Dramaturgie: Kateřina Fixová, Pavlína Schejbalová
Scéna a kostýmy: Kateřina Höferová
Překlad: Dana Hábová
Hudba: Vít Janata
Světelný design: Daniel Rejchrt
Inspice a nápověda: Kateřina Zítková