Že od Brigitte Aubertové mám očekávat pořádnou dávku napětí, je mi známo již z knížky Čtyři synové doktora Marche. Obě knížky jsou si podobné způsobem psaní kapitol. Jako kdyby si hlavní hrdina psal deník a časovými údaji, v tomto případě velice přesnými, které vyvolávají ještě větší napětí podobné hlasitému tikání budíku.
Tentokrát se pohybujeme v prostředí lupičů bank, ale dostaneme se až do míst, o kterých jsme na prvních stránkách neměli ani sebemenší tušení. Vlastně i sám hlavní hrdina, Georges Lyons se v průběhu příběhu ocitá v situacích, kdy si není jist, co je skutečnost a co klam. A co jeho okolí? Žije si ve zdánlivě spokojeném manželství, i když jeho žena o „práci“ svého muže nic netuší. Jenže pak ji potkává na místě, kde vůbec neměla být. Nebo to snad nebyla ona? Komu může náš hrdina věřit? Plno otázek, na které dostáváte odpověď spolu s Georgesem až když je vaše mysl patřičně vyšponovaná.
Říkat, že knížku jsem přečetla jedním dechem je myslím naprosto zbytečné. Nic jiného se v případě autorky Brigitte Aubertové totiž ani očekávat nedá.
Originál: La Rose de Fer, 1993
Překlad: Miluše Krejčová
Vydalo nakladatelství: Motto (www.motto.cz), 2003
